Sebedespotismus nás ničí. Nemáme radost, neznáme ani pocity štěstí

8. duben 2015

Není deprese jako deprese. Deprese může být reakcí na dlouhodobý stres, ale může ji způsobovat i celá řada jiných faktorů, které se stresem nijak nesouvisí. O některých z nich jsme si povídali v pořadu Třináctka Plus s klinickým psychologem Danielem Štroblem.

Deprese může být vážným duševním onemocněním (např. maniodepresivní porucha, kterou trpěl Miloš Kopecký). Má biochemický základ a dnes už se docela úspěšně, ale celoživotně léčí psychofarmaky i jinými nástroji a lidé takto kompenzovaní léky mohou žít docela normální život.

Deprese tzv. reaktivní nebo exogenní je pak důsledkem nějaké osobní situace, kterou člověk zažil. Z dlouhodobého stresu, ze ztráty někoho blízkého nebo třeba z neúspěchu.

Neskrývejte svůj smutek před okolím

„Zigmund Freud tvrdil, že deprese je daň za neodžitý smutek. Takže i to, že my dneska odsouváme smutky do pozadí a pořád chceme být veselí a cool, může k depresi svým způsobem přispívat," říká psycholog Štrobl a pokračuje: „Lidé často říkají, že mají depku, ona to většinou opravdová deprese není, což je dobře, ale i tak to neznamená, že jsou v pohodě a cítí se dobře."

Varovným signálem je nespavost

„Jestliže se necítíme dobře a je nám mizerně dva až tři dny a ani často nevíme proč a tyto stavy se občas opakují, tak se nemusíme děsit. Děje-li se nám toto ale v řádech týdnů či měsíců a navíc se nám trápení ze dne promítá i do noci, kdy nemůžeme usnout, nebo se často budíme a pak už nespíme, máme noční můry a ráno se cítíme jako zmlácení, to už je závažný problém, se kterým bychom měli vyrazit za odborným psychologem či psychiatrem."

Čtěte také

Nemějte na sebe přehnané nároky

„Hodně si za poslední léta u svých pacientů všímám společného rysu - jsou to většinou lidé nesmírně výkonní, velmi pracovití, hodně zodpovědní, v různé míře ambiciózní. Co je ale spojuje, je to, že jsou vůči sobě nesmírně tvrdí. Mají na sebe vysoké nároky po všech stránkách, všechno chtějí dokonale zvládat, bez nároku na odpočinek. Tlačí na svůj výkon, odmítají dělat chyby, jsou tvrdí vůči sobě samým. Přehnané nároky na sebe sama ale dokonale nesplňují, protože to ani není možné, a z toho pak plynou pocity zmaru, smutku a trápení," popisuje Daniel Štrobl.

Sebedespotismus v nás samých nás ničí, protože nemáme radost a neznáme ani pocity štěstí

„A pak přichází deprese, která je varováním, že takhle už to dál nejde, že nastal čas na změnu. K tomu je potřeba být na sebe hodný a občas si dopřát klidně i sobeckou radost. Nebýt obětí vlastní rodiny nebo práce je dobré nejenom pro mě, ale i pro všechny kolem mě. Naše okolí nás chce pohodové a toho dosáhneme hlavně laskavostí a vlídností k sobě samým," podává celkem jednoduchý recept proti depresi doktor Štrobl.

Čtěte také

Jak depresi překonat?

„To už je pak individuální boj každého z nás. Na to není jednoduchá a společná rada či návod. Každý z nás má naprosto jedinečný příběh a taky důvod, proč se v určité etapě svého života stal vůči sobě až despotickým. Dokud každý z nás v sobě nenajdeme důvod to změnit a nezjistíme, že je to hloupé, tak se nehneme z místa."

Čtěte také

autor: Ivana Navrátilová
Spustit audio