Úzko je mi skoro při každém ročníku, říká navigátor Rallye Dakar Josef Kalina

Dlouhá křivolaká cesta, kniha Josefa Kaliny

Josef Kalina je mnohonásobný účastník slavné Rallye Paříž - Dakar, kde působil jako navigátor. Čtyřikrát byl členem vítězné posádky Karla Lopraise. O svých cestách, o tom, jak při posledním závodu bloudil i o rozdílech mezi závody v Africe a v Jižní Americe mluvil v pořadu S vámi v Praze.

Josef Kalina jel svou první Rallye Paříž - Dakar v osmdesátých letech, má za sebou už tedy třicet let soutěží. Jsou jeho životem a on o svých nejen pouštních dobrodružstvích nadšeně vypráví. Třeba o tom, proč v autech nemůžou používat klimatizaci. „Je problém, že všude v poušti je neuvěřitelné množství prachu, který víří auta před námi a samozřejmě i naše auto. A aby kabina mohla být klimatizovaná, tak musí být hermeticky uzavřená. Potíž je v tom, že když si naši kabinu zavřeme, tak prach se tam stejně dostane, ala nemůže ven. Takže jezdíme tak, že máme pootevřený okna, aby ten prach tak, jak se dostane dovnitř, šel zase ven.“

Rallye Dakar se v posledních letech jezdí v Jižní Americe. Podle Josefa Kaliny to má své výhody, i nevýhody: „Afrika, ta má prostory, kdy se dostanete do situace, kdy třeba tisíce kilometrů od vás nikdo není. Tak tam je to napínavý, je to opravdu dobrodružný. Důsledkem i té sebemenší poruchy je nebezpečí. To v Jižní Americe není, tam je vždycky do padesáti kilometrů od vás nějaké město. Ze sportovního i organizačního hlediska je Afrika lepší. Je to blíž, je to levnější, nicméně ta Jižní Amerika má jednu neuvěřitelnou výhodu, a to jsou lidi. Oni jsou velcí fanoušci. Když jsme tam poprvé startovali, tak tam na ulicích byly davy lidí, to v Africe není. A druhá věc, když se člověk dostane do nějaký těžký situace, tak oni vám pomoc nenabídnou, ale přímo vnutí.“

V Jižní Americe bývají někdy problémy s vytyčením tratí a závodníci se tak pohybují i vysoko v horách: „Je to ve výškách kolem 4500 metrů, tam jsou cesty původně určené pro káry s osly. Kamiony tam opravdu jedou po některých úsecích třeba půlkou kola nad propastí. Jsou tam někdy napínavý okamžiky, někdy jsou tam serpentiny, že se do nich musí nacouvávat, protože na jeden rejd to prostě nejde.“

A jaké má Josef Kalina další plány? Zůstává členem Buggyra racing teamu: "Ale už nechci jezdit špičku, jak už jsem říkal. Ovšem vytváří se podmínky pro to, abych ještě mohl sedět v závodním autě, řekněme číslo tři. Jestli se letos podaří dvě nebo tři auta, to ještě zatím není jasný, ale velice se o to bojuje," říká Josef Kalina.