Langweilův model Prahy - unikátní dílo, které dodnes slouží odborníkům

12 fotografií

Co všechno můžeme na Langweilově výtvoru vidět?

Na pravém břehu Vltavy je Staré Město a Židovské Město. Na levém břehu vidíme Malou Stranu. Není úplná, protože tady chybí svah Petřína. Dál jsou tu Hradčany, ale není tady Strahov a Pohořelec. Ke Strahovu se Antonín Langweil dostal až v době, kdy mu zdraví nedovolilo dál na něm pracovat.

Jak to bylo s financováním modelu? Platil si Langweil náklady sám, nebo měl mecenáše?

Pokud je známo, mecenáše neměl. Všechno si platil sám. Papír měl z knihovny, ale musel si koupit barvy a klíh na lepení. Ale usiloval o to získat mecenáše, protože měl početnou rodinu - pět dcer. Takže dělal modely šlechtických paláců, které věnoval jejich majitelům a domníval se, že je třeba získá jako mecenáše. Je možné, že takovým způsobem získal nějaké dary. Ale pak je také známo, že se ucházel přímo u panovníka o příspěvek na dokončení modelu. U Františka I. v roce 1833 neuspěl, ale u Ferdinanda I. Dobrotivého skutečně získal odměnu 150 zlatých za to, že mu věnoval model Pražského hradu.

Langweilův model Prahy - po rekonstrukci vitríny a osvětlení modelu|foto:Tomáš Vodňanský, Český rozhlas

Langweilův model Prahy dnes využívají i odborníci. Povězte nám o tom víc.

Model je pro pražské památkáře velice důležitou pomůckou při plánování různých přestaveb a úprav jednotlivých domů. Napovídá, jaké byly střešní vikýře, portály, jak byla rozmístěna okna, jak byly situovány zahrady. Památkáři samozřejmě nechodí sem, k modelu do muzea, ale model byl už mnohokrát fotografován, existuje tedy fotografická dokumentace a samozřejmě i dokumentace digitální. Dnes je to zpracováno formou aplikace pro odborníky, kdy je možné tím modelem téměř procházet. Je možné se spustit na jakýkoli dvoreček a prohlédnout si všechny fasády. Ale to je na počítači a je to v pracovně odborného pracovníka – kurátora, čili u mě. Každý památkář buď musí za mnou přijít, nebo mu pošlu fotografie a náhledy z této „procházky“.

Znamená to tedy, že Langweilův model může o staré Praze prozradit to, co se z jiných zdrojů zjistit nedá?

Je to tak. Skutečně na modelu jsou informace, které jinde nenajdete. Ale pak je otázka, jestli tomu modelu věříme. Já mu věřím, i když jsme přistihli Antonína Langweila i při nějakých nepřesnostech. Ale ty jsou spíš způsobeny nějakými technickými problémy na stoupajícím terénu a podobně. Já jsem se všemi fotografiemi modelu obešla všechny domy. Skutečně jsem si ověřila vlastním okem, že Antonínu Langweilovi mohu věřit.

Model má svou expozici v Muzeu hlavního města Prahy na Florenci. Tam si ho můžeme prohlédnout a také zajít do kinosálu, kde se promítá film, který vznikl díky digitalizaci modelu. Přibližte nám ho.

Je to vlastně takový 3D průlet Langweilovým modelem se všemi zvukovými efekty, které by mohl zažít člověk, kdyby v reálu v Praze v té době byl. Ukazuje nám něco, co neuvidíme ve vitríně s Langweilovým modelem. My procházíme uličkami města jako chodci. To, co si celá léta všichni, kdo se dívali na model, zbožně přáli: zmenšit se do podoby nějakého mravenečka a procházet ulicemi, to nám umožňuje tento film.

Langweilův model Prahy - po rekonstrukci vitríny a osvětlení modelu|foto:Tomáš Vodňanský, Český rozhlas

Dá se bez přehánění říct, že Langweilův model Prahy je unikátní, výjimečný?

Stoprocentně se to dá říct. Vlastně nejde jen o model, je to také plastický obraz města. Je uměleckým dílem a za tímto tvrzením si stojím a trvám na něm.

Takže Langweil byl nejen dokumentarista, ale i umělec...

Určitě. To je skutečně jeden člověk za generaci, který má schopnost a trpělivost takové dílo vytvořit. Myslím si, že umělecká ambice autora byla určitě podnětem ke vzniku modelu.

S kurátorkou Langweilova modelu Kateřinou Bečkovou jsme si povídali v seriálu Prahou křížem krážem, který se vysílal od 3. do 9. listopadu na Regině.