Jan Fingerland: Proč (ne)začala operace v Rafahu

Současné etapě předcházela nepřímá jednání mezi Izraelem a Hamásem v Egyptě za amerického a katarského zprostředkování. Zdánlivě nadějný vývoj směrem k příměří zůstal nenaplněn: Hamás místo egyptského návrhu dodal vlastní, který pak izraelský premiér Netanjahu nepřijal.

Čtěte také

Jan Fingerland: Izraelská odveta neodveta konflikt s Íránem ukončila neukončila

Teď panují debaty, jak moc se protinávrh Hamásu lišil od toho egyptského. Podle některých názorů to byly hlavně rozdíly v číselných údajích: tedy množství propuštěných rukojmí, rychlost jejich propouštění, rozdíl mezi živým a mrtvým rukojmím a doba, po kterou by se příměří dodržovalo.

Kdo proti komu

Podstatné ale byly jiné dvě stránky věci. Za prvé se hrálo o to, kdo bude vypadat jako ten, kdo znemožnil dohodu. Hamásu se podařilo černého Petra nechat v rukou Netanjahuovi, přinejmenším tak vypadají některé mediální reakce.

Čtěte také

Jan Fingerland: Blíží se Izrael k volbám a Netanjahu k pádu? Obojí je bez záruky

Američané si velmi přejí klid, protože se blíží volby a část demokratických voličů hledí na izraelskou politiku – a Bidenovu podporu Izraeli – velmi negativně.

V těchto dnech se ve Washingtonu debatuje o tom, jestli Kongres nezastaví část americké pomoci Izraeli. Hamás tak úspěšně vrazil klín mezi oba spojence.

A za druhé, hlavním předmětem sporu je, jestli se Hamásu podaří oddalováním, kličkováním a proměnou kontextu válku zcela zastavit, případně přerušit na tak dlouho, že pro Izrael už nebude možné ji obnovit.

Vedení Hamásu ví, že vojensky válku nemůže vyhrát, a případným izraelským dobytím Rafahu by mohlo jeho vedení padnout do izraelských rukou.

Čtěte také

Ve válce Izraele s Hamásem nejsou žádná dobrá řešení. Existují jen ta špatná, myslí si analytik Bureš

Hamás ale může zvítězit „strategicky“, tedy dosáhnout ukončení války. Vlastně se vrátit k moci a navíc se ujmout klíčové úlohy při obnově Gazy. Návrh Hamásu pravděpodobně obsahoval velmi pomalé a postupné propouštění rukojmí, případně těl těch, kdo v zajetí zemřeli.

Kdy kdo uzraje

Izraelci na tento postup nepřistoupili a zvolili riskantnější cestu, tedy vstup do Rafahu. Není přitom jasné, jestli je to začátek obsazení zbytku dosud nedobyté enklávy; případně jen zkouška na menším vzorku, jak by taková větší operace vypadala; anebo jen pokus vyvinout tlak na Hamás.

V samotném Izraeli nepanuje jednotný názor na operaci v Rafahu. Podle jedněch nepřenese ani obsazení Rafahu Izraeli kýžené strategické výhody, ale naopak zkomplikuje jeho mezinárodní postavení. Případně kritici operace říkají, že je třeba dát přednost propuštění zbývajících rukojmí.

Jan Fingerland|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Podle jiných je dobytí Rafahu strategicky nezbytné, stejně jako bylo kdysi dobytí Berlína. A to i za cenu, že už se nepodaří žádná rukojmí osvobodit a narušit vztahy se spojenci.

Takového názoru jsou krajně pravicoví ministři Netanjahuovy vlády, kteří hrozí odchodem a tedy rozpadem vlády. O dalším postupu ovšem nerozhodují oni, ale bezpečnostní kabinet, kterého nejsou ministři součástí.

Úterý je den, kdy se odehrávají současně jak boje v Rafahu, tak i další jednání v Egyptě. Možná je to pořád obdoba té staré hry, kdo dřív mrkne. Ovšem ani mrknutí, nebo nemrknutí v této fázi nebude znamenat konec války. Ani jedna strana konfliktu k tomu zatím není zralá. 

Autor je komentátor Českého rozhlasu