Co má společného česká a japonská architektura? Možná víc, než jste čekali. Zjistit to můžete na výstavě na Betlémském náměstí

13. duben 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Venkovní část výstavy 1920–2020 Praha–Tokio / vlivy, paralely, tušení společného

Galerie Jaroslava Fragnera na Betlémském náměstí připravila rozsáhlý projekt mapující jedno století architektonického dialogu mezi Japonskem a Českou republikou. Podrobnosti zjišťoval publicista Václav Müller u kurátora výstavy Dana Merty.

„Chtěli jsme ukázat, jak se tyhle dvě země, od sebe vzdálené, mohly v rámci architektury ovlivňovat,“ představuje výstavu kurátor Dan Merta. Pro veřejnost je zatím otevřena její exteriérová část ve dvorním traktu Betlémské kaple.

Tiskové a vysílací centrum v Šizuoce, Tange Kenzō, Tokio, 1967

„V rámci modernity, která se poučila také ze zeno-buddhistické architektury 20., 30. let, tak ta jednoduchost, minimalismus, čistota se objevuje i v české architektuře. Později v 60. a 70. letech se objevuje metabolismus,“ říká kurátor. Jednoduchost až zenová přísnost se podle něj objevuje v tvorbě českých ateliérů i v současnosti.

Na výstavě je k vidění řada modelů, fotografií a uměleckých děl. Například model českého pavilonu pro Expo 1970 v Ósace nebo Tiskového a vysílacího centra v Šizuoce. „My tyhle dvě budovy dáváme do kontextu s televizním vysílačem na Žižkově,“ doplňuje možnou souvislost Dan Merta.

Výstavu je možné navštívit do 13. června 2021.

autoři: Václav Müller , ech
Spustit audio