České muzeum hudby upoutá rozsáhlou expozicí i pestrou historií své budovy

Housle vytvořené Nicolou Amatim nebo klavír, na který hrál v Praze Wolfgang Amadeus Mozart. Tyto a jiné zajímavé nástroje si můžeme prohlédnout v Českém muzeu hudby. Najdeme ho v Karmelitské ulici na Malé Straně v Praze. Sídlí v bývalém kostele svaté Máří Magdalény, v budově s velmi pestrou historií. Za ní jsme se ohlédli a současnost Českého muzea hudby, které je součástí Národního muzea, jsme vám přiblížili v seriálu Prahou křížem krážem.

Chrám svaté Máří Magdalény na Malé Straně vznikl jako kostel kláštera dominikánů. Jeho základní kámen byl položen v roce 1656 a mecenáši stavby se stali Michnové z Vacínova. Práce ale probíhaly pomalu, protože tento hraběcí rod měl finanční problémy, jak vysvětluje Eva Paulová, hlavní kurátorka Českého muzea hudby: „Kostel se stavěl podle projektu Francesca Carattiho, který je známý například jako architekt Černínského paláce a do Prahy přinesl prvky italského a vídeňského raného baroka.“ Práci provázely různé problémy, dokonce se v roce 1670 sešla komise, která konstatovala špatné provádění stavby. Po Carattim pomyslnou štafetu převzali další stavitelé a chrám mohl být vysvěcen až v roce 1709.

Z kostela se na čas stal sklad, pošta i kasárna

Národní muzeum - České muzeum hudby

Skutečnost, že muzejní budova je bývalým kostelem, si velmi dobře uvědomíme už v přízemí při vstupu do dvorany, někdejšího prostoru chrámové lodi. Toto reprezentativní místo dnes slouží například pro konání koncertů. „Kostel svaté Máří Magdalény zdobila díla předních barokních umělců a ve své době měl patrně největší varhany v Praze. Klášter, ke kterému chrám patřil, ale zkrachoval a byl v roce 1783 uzavřen. V 80. letech 18. století kostel sloužil jako sklad. Později budovu získalo gubernium a zřídilo v ní hlavní pražskou poštu a s tím souvisí i přestavba, která tu proběhla. Pošta tady sídlila až do roku 1848,“ říká o historii Eva Paulová. Toto období připomíná dekorativní výmalba na stěnách v místnostech, které byly součástí bytu vedoucího poštovního úřadu.

Od roku 1848 sloužila budova celých sto let četnictvu. Pro něj zde byla v 19. století vybudována kasárna. Jejich éru dodnes připomíná Četnický salónek. V dalším období využíval objekt zhruba šest desetiletí Státní ústřední archiv. A potom budova prošla rekonstrukcí pro potřeby Českého muzea hudby. To se sem přestěhovalo z Velkopřevorského paláce a své nové prostory pro veřejnost otevřelo v roce 2004.

České muzeum hudby

Návštěvníci tu najdou především stálou expozici, krátkodobé výstavy a studovnu. České muzeum hudby pořádá například koncerty, přednáškové cykly, akce pro děti nebo komentované prohlídky výstav. V prvním patře najdeme rozsáhlou expozici s názvem Člověk-nástroj-hudba. V ní muzeum vystavuje nejcennější historické hudební nástroje ze svých sbírek. Její součástí jsou i audiozařízení se sluchátky a ze záznamů si můžeme poslechnout, jak některé z vystavených nástrojů zní.

Expozice představuje například vývoj výroby klavíru nebo historii výroby houslí. Rodinným stříbrem muzea jsou právě housle vytvořené Nicolou Amatim a za pozornost stojí také nástroje našich významných houslařů. Najdeme tu staré dřevěné dechové nástroje, ale i sál plný různých mechanických hracích strojů a strojků.

Některé části expozice přibližuje seriál Prahou křížem krážem věnovaný Českému muzeu hudby. Český rozhlas Regina ho vysílal od 1. do 7. prosince 2014 a vy si ho můžete poslechnout v archivu iRadio.

autor: Jan Zítka
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?