Zdeněk Podhůrský: Spolužáci mi dávali hodně znát, že jsem jiný. Na základní školu jsem moc rád zapomněl

V dětství skládal rockové opery, fotil, psal a leccos pochytil i v tatínkově loutkářském ateliéru. Díky této roztříštěnosti ale dlouho nevěděl, co dělat. Nakonec vybral herectví, které je pro něj dodnes základ. Na ostatní věci ale nezanevřel – má kapelu, vydal knížku básní pro děti, pořádá výstavy tatínkových loutek a stíhá ještě mnoho dalších věcí. „Někdy bych potřeboval natáhnout den, abych to všechno stihnul,“ říká se smíchem Zdeněk Podhůrský, který díky svému tatínkovi – nadanému loutkáři strávil několik let ve Španělsku. „Strávil jsem tam nádhernou dobu, dodnes je pro mě španělština přirozený jazyk. Návraty domů ale pro nás nebyly jednoduché. Spolužáci mi dávali hodně znát, že jsem jiný. Na základní školu jsem moc rád zapomněl.“

Z politických důvodů mohl studoval jen stavební průmyslovku. Během studia navíc překonal encefalitidu. Ostatně stejně jako další klacky pod nohy, kterých mu osud přichystal mnoho.

Když bylo Zdeňku Podhůrskému 21 let, jeho tatínek zemřel na rakovinu plic. „Táta byl velký kuřák, Přesto, že mu lékaři tehdy dávali jen půl rok života, žil ještě skoro dva. Bylo to nesmírně těžké období,“ vzpomíná herec, kterému pár let na to našli lékaři melanom…

Celý rozhovor si poslechněte v našem audioarchivu a nezapomeňte se podívat také na videozáznam z natáčení.