Vzít si dceru do pěstounské péče byla osudová věc. Ona mě učí trpělivosti, myslí si herečka a koučka Nela Boudová

„Na začátku roku opravdu cítím, že něco nového začíná. Předsevzetí si ale nedávám, jen si určuji malé body, ke kterým bych chtěla ten rok dojít,“ vypráví herečka a koučka. Lidé si podle ní dělají detailní plány na dům, ale na život už moc ne.

„Podle mě je fajn vědět, kam směřuji. Není dobré nechávat všechno osudu, což lidé dělávají.“ Rok 2024 bude pro Nelu Boudovou mimo jiné ve znamení hry Věštkyně, kterou začala zkoušet, a také ji čeká natáčení seriálu.

Cesta k herectví

Vyrůstala se svou babičkou na vesnici a na dětství prý vzpomíná ráda. „Hrávala jsem si hodně sama, bývala jsem se zvířaty a používala jsem hodně fantazii, což byl asi prvopočátek herectví. Jsem ale typ člověka, který se do minulosti moc nevrací.“

Její život nepochybně ovlivnila skutečnost, že z tatínkovy strany je tuniského původu. Když jí byly čtyři roky, otec od rodiny odešel a dodnes se vídají jen sporadicky. „V určitém období jsem se litovala a ovlivnilo to můj vztah s muži. Už jsem se s tím ale vyrovnala a snažím se vnímat hlavně to dobré, co mi do života přinesl.“

Nela Boudová|foto:Klára Škodová, Český rozhlas

Svůj život teď Nela Boudová dělí mezi dvě profese –⁠ herectví a koučování. Jednou z odvrácených stránek herectví je prý velká náročnost na denní režim. Doba koronavirových opatření jí tak paradoxně přinesla klid.

„Hodně jsem během covidu studovala koučování a pak jsem měla problém se do herectví vrátit. Víc jsem se spojila sama se sebou a ten klid se mi nesmírně líbil. Našla jsem si k tomu ale jiný přístup a dnes už mám herectví znovu velmi ráda.“

Takhle se chová koučka?

Mateřství dodalo Nele Boudové sebevědomí. Skvělý vztah má nejen se svými dospělými syny, ale také s dospívající Sašou, kterou má v pěstounské péči. Už od patnácti let prý věděla, že si jednou k sobě chce vzít dítě z dětského domova.

„Tohle je taková osudová věc, když jsem Sašu poprvé viděla, tak mi to bylo jasné. Ona mě nesmírně vychovává a učí mě obrovské trpělivosti. Vždycky mi řekne: ‚Nelo, takhle se chová koučka?‘ Já dostanu záchvat smíchu a tím se nám celá situace zvrátí.“

Jaké komplikace musela řešit, když si Sašu přivedla domů? Jak se vlastně dostala ke koučování? A proč chce psát knihu pro ženy po přechodu? Poslechněte si celý rozhovor.