Vidět družstevní bydlení jako pozůstatek komunismu je neznalost historie, míní Jan Eisenreich ze spolku DoDružstva.cz

„Po revoluci chtěli všichni najednou vlastnit, protože do té doby bylo všechno státní nebo družstevní nebo spravované OPBH. Všichni chtěli mít ten svůj byt, chtěli ho mít v osobním vlastnictví. To družstevní vlastnictví se s tím trošku svezlo, s touhle touhou po vlastnickém bydlení a také s různými skandály devadesátých let,“ vysvětluje Jan Eisenreich.

Spolek DoDružstva.cz se snaží vrátit družstevnímu vlastnictví ztracený lesk, protože jde pouze o jinou právní formu vlastnického bydlení. Zároveň chtějí své aktivity postupně směřovat do oblasti družstevní výstavby.

„Je potřeba odlišovat dvě varianty družstevní výstavby, buď může být klasická, jakou provádí třeba Stavební bytové družstvo Praha. Zakoupí pozemek, vystaví domy a udělá tam družstvo. Nebo druhý typ a ten my preferujeme, družstevní výstavby ve spolupráci s městem. Město se musí politicky rozhodnout věnovat pozemek družstvu nebo právo stavby a nějakým způsobem spolupracovat. Tohle se rozbíhá,“ konstatuje Eisenreich.

Zpět do historie

Na adresu družstevního bydlení zaznívají občas názory, že jde o pozůstatek komunismu a do moderní doby se nehodí. „Tohle je velmi špatný názor založený na neznalosti historie. Ta první družstva vznikala už za Rakouska-Uherska a největší boom u nás nastal za první republiky,“ uvádí na pravou míru Jan Eisenreich.

Historii i moderní družstevní bydlení v České republice ukazuje výstava před budovou stavební fakulty ČVUT. Kurátorka Anna Marie Černá získala velké množství materiálů a fotografií, které jsou k vidění až do konce ledna 2022.

Co při zakládání družstva nepodcenit? A kde sehnat stejně smýšlející lidi? Mají menší města v tomto ohledu výhodu? Poslechněte si v rozhovoru Štepánky Duchkové.