„Ve 12 letech tě šoupnou někam, kdes v životě nebyl.“ Soukup a Pazderka vzpomínají na svou cestu na Východ
Oba v těch místech žili a oba tam hodně zažili. Novináři Josef Pazderka a Ondřej Soukup se Rusku, Ukrajině a dalším zemím bývalého sovětského bloku věnují celou svoji profesní kariéru. A s trochou nadsázky se dá říct, že jsou pohlceni postsovětským prostorem. Jak se ke své práci dostali? Jaká skrytá pravidla i bizarnosti podle nich definují postsovětský prostor? Poslechněte si první díl jejich nového autorského podcastu Na Východ!
Josef Pazderka v něm mimo jiné vzpomíná na svůj nejbizarnější zážitek, který podle něj otevřel jeho pohled na Rusko. Jako humanitární pracovník zažil v letech 1999 až 2001 zblízka krvavou čečenskou válku.
„Čečenci mají v ruštině přezdívku Čechy, tak jsme jim říkali: ‚My jsme taky Češi‘. A na to vždy bizarní reakce: ‚Já tam byl‘. Tak se ptám kdy. ‚V srpnu 68‘. Říkám: ‚Aha, okupant‘. Takže lidi stěžující si na ruskou okupaci byli v srpnu 68 v Praze.“
„Ale úplně nejbizarnější na tom bylo, že oni tvrdili: ‚Ne, ne, žádná okupace, my jsme tam u vás jenom zastavovali sexuální revoluci‘. Tak to už jsem šel úplně do vývrtky a znovu mi to připomnělo zmatenost postsovětského světa,“ popisuje.
Čtěte také
„Čečensko na přelomu tisíciletí bylo posledním momentem, kdy jsem viděl jasné kontury černé a bílé v postsovětském prostoru. Ta bizarnost, že někdo, kdo je teď tvým spojencem a sdílí podobnou zkušenost okupace, v minulosti úplně v pohodě okupoval tvoji zemi a vůbec to doteď není schopen reflektovat, vystihuje esenci toho světa.“
Ondřej Soukup odjel do tehdy ještě Sovětského svazu v polovině 80. let s rodiči jako dospívající. „Když mi bylo v roce 1986 12 let, tak jsme se nalodili na hlavním nádraží do vlaku Praha-Moskva. Měli jsme vykoupené dvě kupé, protože jsme s sebou vezli automatickou pračku, protože v Sovětském svazu lehký průmysl nebyl úplně rozvinutý. A za půldruhého dne jsem se coby žák šesté třídy ocitl na Běloruském nádraží v Moskvě.“
„Byl to náraz. Ve 12 tě šoupnou někam, kdes v životě nebyl, kde ten jazyk umíš velmi nedokonale. A do toho je to úplně jiná kultura, člověk si musí zvykat na něco jiného, na nedostatek nějakých věcí a tak dále.“
„Vraceli jsme se na Velikonoce 1989 a já si úplně pamatuju, jak sedím v letadle československých aerolinek. Ono vzlítá a já si říkám: Tak a teďka aspoň deset let nechci o Rusku ale ani slyšet. No, takže to dopadlo samozřejmě přesně naopak,“ glosuje.
Poslechněte si celý pořad v audiozáznamu a přihlaste se k odběru, aby vám neutekl žádný nový díl! Nová epizoda každých 14 dní.
Související
-
Startuje nový politický podcast Chyba systému. Detektor problémů české společnosti
Jako pokračování úspěšné série Čekání na prezidenta připravil Český rozhlas Plus nový politický podcast Chyba systému.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
