V autě mě napadá strašně moc melodií, říká skladatel Ondřej Soukup

15. únor 2016

Hudbu si zamiloval už jako kluk a dnes si život bez ní neumí představit. Jak skládá písně, co touží zkomponovat a jakou hudbu slýchá ve snech? I to prozradil v pořadu Až na dřeň skladatel Ondřej Soukup.

Ondřej Soukup začal hrát na baskytaru v pubertě, a aby vysněný nástroj získal, podfoukl tak trochu svoji babičku. Ta mu baskytaru slíbila, když se nechá ostříhat. Tak se Ondřej nechal ostříhat, dostal baskytaru a pak si vlasy zase nechal narůst. Působil jako baskytarista v různých kapelách. Později se začal věnovat komponování hudby a produkci hudebních nosičů. Skládá nejen písničky, ale třeba i hudbu k filmům a muzikálům.

A jak Ondřej Soukup skládá? „Někdy se stane, že to ze mě úplně vytryskne a je to, a někdy se stane, že člověk třeba složí zajímavej motiv, ale cítí, že tam je pořád něco špatně. I když se to pak někdy podaří dotáhnout do nějakýho tvaru. Ale když se na něčem těžce pracuje, tak to bývá slyšet. Nejčistší věci jsou ty, který člověka okamžitě napadnou a jsou hotový během 20 minut. Ta lehkost je na tom cítit,“ vypráví Ondřej Soukup.

Auto jako pracovna

Svou druhou pracovnu má Ondřej Soukup v autě. „Mě v autě napadá strašně moc melodií. To pak zoufale hrabu do iPhonu a snažím se spustit nahrávání, což je životu nebezpečný. Jenže kolikrát se mi stane, že v tom momentě, kdy to nahrávám, to slyším celé i s částí orchestrace, mám celkovou představu o té melodii, a pak mi tam zůstane nahrané jen mé zoufalé prozpěvování s řevem motoru a nevím, co jsem tím myslel,“ líčí svůj tvůrčí proces.

„A pamatuju si, že když jsem psal Johanku z Arku, to už je víc než 15 let, tak jsem byl v takovým skluzu a měl jsem takovou hrůzu, že to nenapíšu, že jsem skládal pořád. A já jsem to psal na texty a vím, že jednu z písniček, která se jmenuje Ty jsi ten déšť, jsem složil v autě v Opletalově ulici,“ vzpomíná.

Vášeň k létání už pominula

Velkým koníčkem Ondřeje Soukupa bylo létání. „Ale ta vášeň už úplně pominula, protože nejkrásnější je etapa, když se to člověk učí. A na co při létání myslím? Hlavně na to, co se právě odehrává. Moc prostoru myslet na jiný věci není. Kontroluju přístroje, navigaci, prostě všechno, a dneska se navíc ještě taky koukám, jestli tam někde není dron, protože ty drony bude mít v rukou spousta lidí, kteří nevědí, jak se chovat. A s tím se jednou někdo srazí."


Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová