USA a Pákistán musí vojensky spolupracovat, tvrdí jaderný expert

Rádio Česko se zeptalo vlivného amerického experta na jadernou bezpečnost Charlese Fergussona, který v minulosti působil jako poradce ministra zahraničí a předsedá Asociaci amerických vědců.

To ano, je. Teď je to ve Washingtonu velmi citlivé téma. Tímto vyjádřením někteří američtí úředníci vyvolali v Islamabádu docela velký rozruch. Je ale přirozené vyjádřit obavy, které máte. Pákistán i Afghánistán jsou bezpečnostně citlivé oblasti. Pákistán je jaderná velmoc, vyrábí jaderný materiál. Dobrou zprávou v této situaci ale je, že Pákistánci s Američany od 11. září 2001 o těchto věcech komunikují. A další dobrá zpráva je, že údajně až několik tisíc pákistánských bezpečnostních expertů zajišťuje, aby pákistánské jaderné zbraně byly v bezpečných rukou. Pákistánci, aspoň někteří, se totiž mylně domnívají, že jim Američané chtějí jaderné zbraně sebrat.

Zmínil jste se o spolupráci USA a Pákistánem od 2001. Od té doby se ale změnila americká administrativa a v Pákistánu vládne Asíf Alí Zardárí místo generála Parvíza Mušarafa. Jak je důležitý je v této situaci „jaderný mír“ mezi USA a Pákistánem pro svět?

Je to vůbec klíčová věc. Pákistán je prioritní zemí pro západní zájmy. Existuje tam riziko, že teroristé se zmocní jaderných zbraní nebo materiálů. Obamova administrativa mj. Proto začátkem roku uspořádala summit o jaderné bezpečnosti, tam se hodně mluvilo o Pákistánu. Je to z pohledu Washigtonu politicky citlivé místo. Ale nezávislí experti, k nimž patřím, jsou toho názoru, že s Pákistánem musíme v oblasti jaderné bezpečnosti spolupracovat co nejvíc...

Důvod?

V Pákistánu je přece jen pořád patrná politická nestabilita, a to i v Zardárího vládě. Teroristé operují v Pákistánu a v sousedním Afghánistánu. Pákistán soupeří s Indií o to, kdo má větší arzenál jaderných i konvenčních zbraní. A Pákistán vzdoruje snaze Spojených států o snížení produkce jaderného materiálu. V Ženevě se kvůli tomu nepovedlo uzavřít dohodu o odzbrojení. Tohle všechno je ve hře…

Mnozí z nás si vzpomínají na to, jak pákistánský vědec Abdul Kádir Chán v roce 2004 přiznal, že prodal jaderné technologie Íránu. Írán už tak ochotný jako Pákistán odkrýt svůj jaderný program není. Teď momentálně tvrdí, že jsou jeho představitelé ochotní mluvit o svém jaderném materiálu v šestistranných rozhovorech, dříve s nimi váhal… Jak tyto změny postojů hodnotíte vy?

Pákistán musí zajistit větší kontrolu svého jaderného programu, aby ostatní země světa mohly mít k němu důvěru. Aby získaly jistotu, že se neobjeví nový Abdul Kádir Chán. Existuje totiž reálné nebezpečí, že jaderný materiál z Pákistánu opět unikne. Sítě agentů, kteří o to usilují, jsou zřejmě pořád funkční. Írán se stále snaží získávat materiály a technologie. Takže bychom se neměli nechat uchlácholit tím, že je dr. Chán je v domácím vězení. Na těchto dodávkách jaderného materiálu se totiž podíleli, nebo se o ně pokoušeli, aktéři z celé řady zemí, nejen z Asie, ale i z Evropy a dokonce ze Spojených států.

A ještě k té momentálně ochotě Íránu opět začít šestistranné rozhovory. Catherine Ashtonová, odpovědná za evropskou zahraniční politiku tvrdí, že Evropany íránská ochota zaskočila. Jak jste to vnímal vy?

Tohle představení jsme už viděli v minulosti. Nevím, zda to íránští představitelé myslí tentokrát vážně, nebo prostě cítí tlak sankcí a tak se najednou tváří, že chtějí spolupracovat s Evropany a Američany. A chtějí to hru hrát, jak dlouho to půjde. Jenže oni by měli svůj jaderný program zastavit. Ukončit obohacování uranu, o něž se pokoušejí... Jako vnější pozorovatel bych řekl, že zatím nic nedokládá, že to Írán tentokrát myslí vážně...