Tvrdý nepiju, tak se nechávám zvát na řízek, říká se smíchem Pavel Nový

1. listopad 2020

Rodák z Plzně vyrůstal v Železné rudě v rodině tamního sládka. Už jako kluk hrál divadlo. Dlouhá léta je oporou pražského Studia Ypsilon, ale mnohokrát stál také před televizní či filmovou kamerou. Nejen o herectví, ale také o západonilské horečce, kterou před lety prodělal, promluvil v pořadu Až na dřeň herec Pavel Nový.

Jako kluk si s oblibou stoupal na stoličku a hrával pro své kamarády. „Každé moje představení začínalo slovy „dětičky malý…“ - tak se mimochodem v naší rodině dodnes říká štokrleti,“ směje se herec.

Na DAMU ale oblíbeného herce nevzali. „Stigma, že nemám školu, jsem si nesl dlouho. Bylo to znát hlavně na penězích.“ Od svých 41 let je Pavel Nový členem Studia Ypsilon, kterému je dodnes věrný. Podle jeho slov je to jeho druhá rodina.

„Jako začínající herec jsem měl obrovskou trému a den premiéry jsem trávíval na záchodě. Dnes už to tolik neprožívám,“ vypráví herec, který i díky svým filmovým a televizním rolím patří mezi naše velmi známé tváře. Slávu prý nevyhledává, ale jedním dechem dodává, že vystrkování obličeje je součástí herecké práce. „Kdo z herců říká, že nechce být slavný, tak lže,“ dodává s úsměvem.

Pavel Nový nepije tvrdý alkohol, nechává se proto zvát na jídlo. „Když někdo řekne, pojď na panáka, tak mu řeknu, tak si dáme řízek. Ale jenom jednou se to stalo, ten borec byl hodně vláčný,“ směje se.

V roce 2007 prodělal západonilskou horečku. Dlouho byl v nemocnici, nemohl se hýbat ani mluvit. „Bral jsem to jako soutěž, jestli to dokážu. Naštěstí jsem měl kliku na skvělé lékaře,“ říká herec, který se s následky nemoci potýká dodnes. „Nevím, jaká bude moje cesta ke smrti, ale přestal jsem se jí bát.“ 

autoři: Kateřina Kubalová , jp

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová