Tichá holčička jsem nikdy nebyla, říká Jana Kratochvílová

Jana Kratochvílová vyrůstala v rodině se třemi bratry, a to prý nebylo vůbec snadné: „Když máte tři bratry, početnou rodinu, tak se musíte rvát o slovo a já byla opravdu hlučná. Neustále jsem skákala, tancovala, malovala, zpívala, někde běhala. Vzpomínám si, že v první třídě jsem po cestě do školy a ze školy nenechala ani jeden kandelábr ani jedno zábradlí v klidu. Bráška Jožin byl kaskadér a učil mě třeba chodit po rukou, dělat hvězdy. Třeba jsem půl kilometru domů dělala hvězdy. Tichá jsem teda nebyla, to jsem se musela učit až při těch meditacích,“ rozpovídala se Jana Kratochvílová.

V minulém režimu měla Jana kvůli své výstřednosti problémy s režimem: „Maminka mě ve výstřednostech podporovala. Dělala mi třeba ty sítě jako oblečení, chodila jsem jako chytrá horákyně. Když jsem si začala motat z vlasů copánky, tak lidi přecházeli na druhou stranu ulice a plivali na mě. Třeba jsme museli kvůli tomu odejít ze silvestrovského natáčení, protože jsem se odmítla přečesat. Zákazů bylo čím dál víc, až přišel totální zákaz.“

Emigrace

Výsledkem situace byla nucená emigrace: „Vyhráli jsme vstup do mezinárodní soutěže a pozvali nás reprezentovat republiku do Irska. Bylo nám trochu divný, že s námi nikdo nejel, jeli jsme s Pavlem Trnovským sami dva, ale moc jsme se tím nezabývali, protože jsme se těšili. Dostali jsme tam dvě ceny a nabídli nám práci a my jsme se vydali zpátky domů. A tam už jsme nemohli,“ vypráví.

V Československu totiž mezitím zrušili plánované koncerty a rozhlásili, že Jana Kratochvílová emigrovala, jako by přestala existovat. Po návratu by ji čekaly jen problémy a tresty. „Měli jsme před koncertem v Lucerně, Pavel měl před svatbou, ale prostě cesty byly zablokovaný, takže jsme byli v cizí zemi bez ničeho. Můj miláček za mnou pak přijel, že tam beze mě nebude, bohužel za Pavlem jeho nevěsta nepřijela. Doufali jsme, že se vrátíme, ale nakonec jsme se museli adaptovat.“

Přijela i Janina maminka: „Maminku pustili za mnou, protože umírala na rakovinu, asi doufali, že se už nedožije cesty zpátky. Říkala, že jí doktoři dávají měsíc života a že se přišla rozloučit. S tím já jsem se absolutně odmítla smířit, protože když mi někdo řekne, že to tak je, že to tak bude, tak já řeku ne, proč to nemůže být jinak? Vždycky je jiný řešení, je mnoho cest. To mě naučil tatínek. Tak jsem se rozhodla, že ne, že ji z toho vyléčíme. Začala jsem hledat kontakty a nakonec jsem našla léčitelku, babičku, hrbatá byla, měla manžela bez nohy, a k ní jsem vzala maminku. Spolu s ještě dalšími důchodci maminku vyléčili kosmickou energií. To byl pro mě šok, byl to prakticky zázrak. A maminka pak žila dalších pětadvacet let,“ říká dojatá Jana.

CD Jany Uriel Kratochvílové|foto: Jana Kudláčková

Když mi někdo říká, že něco musím, tak to sabotuju

Léta žila Jana Kratochvílová v zahraničí. Problémy a zákazy ale má prý dosud na mnoha stranách. Možná je problémem její originalita a výstřednost. Jana Kratochvílová je pořád rebelka, má originální názory, nápadně se obléká, slyší andělskou hudbu a jak sama říká, někdy má pocit, že snad přišla z budoucnosti. „Něco mi vysílá docela komplikovanou hudbu, je to spousta akordů, sborů, jsou to zvuky, které jsem nikdy neslyšela a je to prý jasnoslyšectví, mě to nejdřív úplně vyděsilo. Jsem napojená na music of spheres, nebo komunikuju s nějakým svým vnitřním spiritem. Několik písní jsem už zachytila. Teď už to umím vypnout, ovládat, ale projevujou se mi zase jiné vedlejší účinky meditací, třeba levitace. Já si někdy připadám, že jsme doslova cestovatelé v čase a prostoru. Protože se nám dějou podivný věci. Mám pocit, že funguje ta kvantová fyzika. Že někdy můžeme vlítnout do toho paralelního vesmíru,“ říká.