Studnař Vratislav Dlohoš má na svém kontě přes 1000 studní. Vodu hledá proutkem, který ho zatím nikdy nezklamal
Vratislav Dlohoš tvrdí, že mezi nebem a zemí určitě něco je. Při hledání vody se spoléhá na proutek a prý se ještě nestalo, aby vodu nenašel. O vrtané studny je trvale velký zájem, a tak má stále práce dost.
Bez vody se žít nedá. Majitel chatky v osadě u rybníka Bucek poblíž Nového Strašecí se proto rozhodl pro vrtanou studnu. Jeho rozhodnutí předcházely pokusy studnu vykopat ručně, ale nebyly úspěšné. Na pečlivě upravené zahradě s malým bazénkem teď stojí speciální vrtací souprava a pan Miloš doufá, že už brzy bude mít kvalitní vodu a jeho život se stane pohodlnějším.
Vrtání studny musí být povolené
„Než začneme vrtat, tak před tím musí být splněná legislativa. To znamená, že musí být zpracován projekt, hydrogeologický průzkum a povolení od odboru životního prostředí,“ vysvětluje studnař Vratislav Dlohoš. Při hledání pramene se více než na techniku spoléhá na proutek. Ten ho prý za téměř 30 let, co se vrtání studní věnuje, ještě nikdy nezklamal. Vodu se podařilo najít vždy. Někdy jsou ale v dané lokalitě složité geologické podmínky a je proto nemožné se k vodě dostat.
Vratislav Dlohoš k vrtání studen využívá samohybnou techniku na pásech. Taková obří vrtačka si táhne za sebou kompresor, vyjede kopeček a může se pohybovat na úzkých cestách mezi chatkami. Dostane se i tam, kam se velká technika nevejde. Nejraději pan Dlohoš se svým spolupracovníkem vrtají v místech, kde je podloží pevné, tedy ve skále. Vrt totiž zůstává kompaktní a nesype se. Nejhorší práce je ve štěrku, v písku nebo v jílech.
25 metrů vrtání za 2 hodiny a je voda
Vrtací soupravu obsluhuje Pavel Milfajt. Zem pod nohama vibruje a člověk musí počítat s ohlušujícím rachotem. Vrt bude hluboký asi 25 metrů, což v této lokalitě trvá vyvrtat zhruba dvě hodiny. Odletující písek se postupně mění na bahno a z vrtu stříká voda. Těžká technika majitelům sice trochu pocuchala zahradu, na trávníku jsou vyjeté koleje a květiny na záhoncích pokrývá bláto, majitel chatky ale jásá a utíká zavolat radostnou zprávu manželce.
„Ten začátek nikdy není moc příjemný, protože vodu hledáme virgulí a málokdo tomu věří,“ usmívá se Vratislav Dlohoš. Lidé se obvykle netváří nadšeně, když jim po trávníku jede pásové vozidlo a oni netuší, jak to dopadne. „Ta nejistota trvá jen do momentu, kdy ta voda vytryskne. Pak už je všechno OK.“
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.