Stromovka. Místo, kam teď lidé utíkají za klidem

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Pohled přes vodní hladinu ke Šlechtově restauraci

Mám psa. Sedmiměsíční štěně boxera. Říkám jí Žofko, ale poslední dobou na to moc neslyší. Potvora. Ráda s ní chodím na dlouhé procházky a úplně nejradši do Stromovky, kterou jsem ještě nedávno měla přímo za barákem. Ale procházet se tam chodíme pořád. A nejsme jediní.

Vládní nařízení jsou vládní nařízení, které je potřeba v této těžké době dodržovat. A je jasný, že když nikdo téměř nikam nemůže, tak se chodí ven. Parky teď tím pádem praskají ve švech. Je mi to částečně líto, protože já chodím ven pořád a je škoda, že to někteří lidé dělají jen v dobách krize. Pes na volno je téměř zločin, protože poskakující děti kolem jsou najednou úplně všude. Taky ten hluk, od kterého do přírody utíkám. Zkrátka a dobře z městské zeleně se stávají přelidněná místa plná odpadků. A to mě štve. Vím, že pro spoustu lidí je to jediná možnost, kam můžou teď jít, ale je potřeba se chovat zodpovědně, pokorně a vděčně za to, že ta naše matička příroda nám teď nabízí jedinečnou možnost úniku a bezpečí. A taky možnost nápravy nad sebou samými.

Buďte zdraví, mějte se rádi a mějte rádi přírodu.

Vaše #letajiciredaktorka

Spustit audio