Strojvedoucí o srážce s kamionem v Uhříněvsi: Zapřel jsem se ve strojovně a čekal, až to bouchne

Srážka osobního vlaku a nákladního automobilu, Uhříněves 6. 9. 2019

Vlaky řídí třicet šest let, nejvážnější incident ale zažil před jedenácti dny. V pražské Uhříněvsi se jeho souprava srazila s nákladním autem. „Auta jsem si všiml asi sto metrů před přejezdem. Zatáhl jsem za rychlobrzdu a bleskově jsem se běžel schovat,“ říká v rozhovoru pro iROZHLAS.cz. Ačkoli lokomotiva vykolejila, Tomáš Kadlec stejně jako dalších sedm lidí utrpěl pouze lehká zranění. Se strojvedoucím jako první mluvil server iDnes.cz.

Kdy jste si poprvé uvědomil, že se něco děje?
Vyjel jsem z Benešova, poté jsem zastavil v Kolovratech, kde normálně nastoupili a vystoupili cestující. Pak jsem jel rychlostí zhruba 100 kilometrů v hodině do toho známého oblouku, kde zemřela Iveta Bartošová. Povolená rychlost je tam ale 120 kilometrů v hodině.

A stejně jako u všech větších přejezdů jsem zpozorněl. Malérů už totiž byla obecně spousta. Konkrétně i u tohoto přejezdu se mi totiž stalo, že jsem tam měl v závorách zavřené auto. Na té pravé straně ale je dost místa, aby se tam vešlo. To znamená, že jsem do něj tehdy nenarazil. Volal jsem dispečink v Uhříněvsi, aby tam poslali hlídku. Když tam přijeli, už tam samozřejmě nikdo nebyl.

Varovalo vás tedy něco před tím přejezdem?
Ne. Já jsem si to uvědomil až ve chvíli, kdy jsem přes protihlukové stěny uviděl zadní část kamionu. Bylo to do sta metrů před přejezdem. Časově to vycházelo asi na dvě a půl vteřiny.

Pamatujete si, co jste udělal těsně před nárazem?
Já jen vím, že jsem zatáhl za páku, kterou řídíte. Na ní jsem dal poslední polohu, což je rychlobrzda. Bleskově jsem se zvednul, otevřel jsem dveře do strojovny, a pak jsem čekal, až to bouchne.

Připravil jste se tedy na náraz?
Ano, zapřel jsem se ve strojovně rukama a nohama. Čekal jsem ho. Cestující jsem vůbec varovat nestihl, ani jsem k nim nedoběhnul.

Co se dělo poté?
Nárazem, jak se ohnula karoserie, se otevřely dveře k cestujícím. To už jsem viděl, jak padají přes sebe, lítá tam sklo a je tam dřevo a třísky… Mašina se začala otřásat, bylo mi tedy jasné, že jsme vykolejili. Když to ještě jelo, tak jak jsem byl zapřený a v duchu jsem si říkal: ‚Doufám, že se to nepřevrátí. To by bylo hotovo.‘ Ten vlak byl totiž hodně plný, někteří lidé stáli hned za dveřmi. Oddychnul jsem si, až když to zastavilo.

Pak jsem vlezl do vozu. Za dveřmi maminka, která tam byla ve skle s malým dítětem. Nejsem si jistý, jestli neměla ještě jedno. Té jsem se zeptal, jestli je relativně v pořádku.

Strojvůdcovské stanoviště ale v podstatě nebylo a tam jsem měl oba telefony se spojením na výpravčího i policii. Požádal jsem tedy někoho, aby mi půjčil telefon. Pán mi ho zezadu přinesl, vytočil jsem 112 a oznámil jsem, že jsme se srazili s kamionem. Potom jsme čekali, než přijedou záchranáři. Já jsem vystoupil a zdůraznil jsem ostatním, aby zůstali ve voze. A během tří, čtyř minut jsem viděl přibíhat hasiče a hned jsem žádal velitele zásahu, se kterým podle předpisů mám komunikovat.

Mezitím se mi ze stanoviště ozval služební telefon, který jsem vylovil z trosek. Volal výpravčí z Uhříněvsi, co se děje, že mu to na řízení provozu hlásí poruchu přejezdu. Upozornil jsem ho, ať vypnou napětí v troleji a zastaví provoz. Mašina totiž byla i ve druhé koleji, tak abychom se nestřetly.

Máte nějaká zranění?
Byl jsem pořezaný od skla a třísek. A druhý den jsem se probudil a měl jsem ztuhlé levé koleno. S tím ještě budu chodit na kontroly.

Jste už zpět ve službě?
Nejsem, ale chtěl bych se vrátit, až se mi zahojí zranění. Už to těch pár let doklepu.

Stále probíhá vyšetřování. Došli už vyšetřovatelé k nějakém závěrům?
O tom nic nevím. Dnes odpoledne (v pondělí 16. září - pozn. red.) mě kontaktoval vyšetřovatel, že mám přijít na výslech jako svědek a poškozený, ale jinak nic nevím.

Stala se Vám někdy podobně vážná nehoda?
Za třicet šest let, co jsem ve službě, se mi podobná nehoda nestala. Stalo se mi, že mi skočili pod vlak dva sebevrazi. A taky jsem zažil, že z lávky pod zastávkou Hostivař někdo hodil velký kámen do čelního skla. Bylo to v době, kdy ještě ta skla nebyla bezpečnostní, takže to proletělo a trefilo mě to těsně nad pravé oko.

Jste na takové situace jako strojvedoucí školeni?
Na nárazy nejsme školeni. To záleží individuálně na každém, jak se zachová. Nějaká pravidla na to neexistují. Protože záleží na tom, na kterém místě se náraz stane, jakou rychlostí jedete, jestli je to v oblouku, nebo na rovině, do čeho narazíte… Všechno záleží na rozhodnutí strojvedoucího.