Spisovatel Martin Vopěnka: Během kurzů přežití člověk zjistí, že zvládne mnohem víc, než si myslí

30. leden 2022

Napsal desítky knih pro malé i velké čtenáře. Jeho bestseller Spící město se dočkal i filmové podoby. Napadalo vás ale někdy, že si musel svou spisovatelskou dráhu vyvzdorovat? Jak se mu vyrůstalo ve vnitřní totalitě a jak mu v cestě za svobodou pomohlo cestování? I o tom v pořadu Až na dřeň mluví spisovatel a nakladatel Martin Vopěnka.

Své knihy píše Martin Vopěnka rukou na čtverečkovaný papír, který plní drobným písmem. Sedmisetstránkový román se mu prý vejde na 200 čtverečkovaných listů A4. „Já ten rukopis po sobě za dva týdny nepřečtu a ta potřeba rychle přepisovat mi umožní příběh dobře ukotvit.“

Během dne nemá problém přepínat z psaní do nakladatelského byznysu. „Já nechávám příběh plynout na pozadí mozku a tak se k psaní můžu bez problémů vrátit. Někdy to spojení přeruší srážka s blbcem, ale většinou je to v pohodě,“ vypráví se smíchem spisovatel.

Když dopíše poslední slovo, přicházívá prý deprese. Příběh je pryč a nový se ještě nezrodil. „V knihách pro dospělé se snažím překračovat vlastní obzory. Vždycky je to velká výzva. Po takové namáhavé cestě do neznáma si vždycky rád oddechnu u psaní knihy pro děti.“

Dětství pro něj nebylo jednoduché

K napsání knihy Spící město - prvního dílu úspěšné trilogie - inspirovaly Martina Vopěnku jeho čtyři děti. „Původně jsem tam nechal i jejich jména. Dcera, která četla rukopis jako první, se ale na straně 50, kde ty děti dají únoscům mladšího brášku, zhroutila a nebyla schopna dál číst. Pak jsem hrdiny v knize přejmenoval.“

O svém vlastním dětství napsal Martin Vopěnka Nebarevné vzpomínky. Knihu stvořil až ve svých padesáti letech, když byl schopen se na všechno podívat s odstupem. Dětství měl totiž velice složité.

„Maminka byla psychicky nemocná. Často byla v Bohnicích a já si pamatuji, jak třeba pobíhala po Kobylisích a pak ji násilím odváželi. Bylo to velmi traumatizující. Otec se po roce 1969 zatvrdil a stal se z něj nechápající fotr. Náš vztah byl dlouho konfliktní.“

Kvůli totalitě doma i v republice začal Martin Vopěnka cestovat. Na svých cestách nacházel svobodu a poznával sám sebe. Spolu se svými dětmi absolvovat i kurz přežití na Antarktidě. „Během těch kurzů člověk zjistí, že je schopen zvládnout mnohem víc, než si myslí.“

Extrémním zážitkem byl pro Martina Vopěnku střet s lavinou, který naštěstí dobře dopadl. „V tu chvíli ani nestačíte myslet. Prostě se to děje a vy nemůžete vůbec nic dělat. Já se potom rozhodl už nikdy nedělat zimní přechody hor. Já nemám zapotřebí nevrátit se svým dětem domů.“

Jak se liší pohled nakladatele a spisovatele? Píše i poezii, co pro něj básně znamenají?  Předlohou jeho knižním postavám bývají lidé z jeho okolí, poznal už se někdo? Poslechněte si celý rozhovor se spisovatelem Martinem Vopěnkou.