Se strachem jsem musela začít mluvit, pak mi pomohl, říká psycholožka

Když začala Lucie Kolaříková v roce 2011 pořádat semináře sebelásky, setkávala se s nepochopením a kritikou. „Lidé se mě ptali, jestli budu učit sobectví. Chodili mi i mentorské maily, že bych něco takového vůbec neměla vyučovat.  Dnes už je pojem sebeláska docela známý,“ vysvětluje psycholožka.

„Sebeláska naznamená, že myslím jen na sebe a o ostatní se nezajímám. Sebeláska znamená, že respektujeme sebe a své potřeby a stejně respektujeme i potřeby a názory ostatních. Hranice mezi sebeláskou a sobectvím je ale velice tenká. Já jsem sama mockrát sklouzla. Důležité je sebelásku rozvíjet a mít sebereflexi,“ dodává s tím, že rozvoj sebelásky velmi ovlivňuje výchova. „Je důležité používat pozitivně hodnotící věty. Nemluvit v afektu. Zpomalit, nereagovat automaticky a srážet dítě zbytečnou kritikou.“

Dalším velkým tématem Lucie Kolaříkové je strach, i s ním pomáhá lidem bojovat. Sama si totiž ještě za studií užila své. Psychologii totiž odjela studovat do Regensburgu, a protože i díky výchově neměla zdravé sebevědomí, nevěřila si a strach ji na nějakou dobu zcela ovládnul. „Pak jsem s ním ale začala mluvit. Křičela jsem na něj a ptala se ho, co chce. On mi začal odpovídat a díky tomu jsem zjistila, co musí ven.“

Celý rozhovor s Lucií Kolaříkovou si můžete poslechnout v našem audioarchivu a nezapomeňte se podívat také na videozáznam z natáčení.