Se spisovatelkou Alenou Ježkovou o životě v českých klášterech

24. červenec 2013

Co spisovatelku Alenu Ježkovou vedlo k tomu, že se vydala po stopách českých klášterů? Kolik jich objevila a co byl pro ni nejsilnější zážitek? A čím ji překvapili lidé, kteří v klášterech žijí? Nejen na to se ve středeční Třináctce známé spisovatelky ptala moderátorka Štěpánka Duchková. Podrobnosti se dozvíte níže z jejich rozhovoru.

Štěpánka DUCHKOVÁ, moderátorka
--------------------
A tím hostem dnes je novinářka a spisovatelka Alena Ježková. Dobrý den.

Alena JEŽKOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Dobrý den.

Štěpánka DUCHKOVÁ, moderátorka
--------------------
A já vás krátce představím. Vy jste spisovatelka, která má na svém kontě už víc než 20 knih, píšete pro děti a zároveň knihy, ve kterých se zabýváte historií. A ten váš poslední počin je velmi unikátní. Je to kniha Tichá srdce, ve kterých jste zmapovala život v českých klášterech. A já tady tu knihu mám, je to velmi objemná kniha, jsou tam nádherné fotografie od Jiřího Chalupy. A vy tam portrétujete stavby. A jak stavby, tak i řeholníky, jejich vnitřní svět. Tu knihu jste připravovala 5 let. Co vás vedlo k tomu, že jste se vydala po stopách českých klášterů?

Alena JEŽKOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
To je taková otázka, která se strašně snadno řekne, ale já to dodnes úplně přesně nevím. Má to několik rovin. Samozřejmě je to dané také tím, že jsem vyrůstala v centru Prahy, takže vlastně tou historií jsem nasákávala jako houba už od malička. A tak jsem jednou mě napadla taková myšlenka na to, jak vlastně po roce 89 žijí řeholníci v klášterech pražských, do kterých se navrátili a kolem kterých já dost často chodím. A vlastně mě ohromilo, že to nevím, jak žijí. Že se tam nedostanu. A teprve mi došlo, jak žijí vlastně odděleně od naší, od zbytku společnosti a že to je veliká škoda. Ne, že bych jim to měla za zlé, ale cítila jsem to jako škodu pro sebe, protože už tehdy před těmi 5, 6 lety, když mě to napadlo, jsem si uvědomila, že mě dost zajímalo vlastně, co si ti lidé myslí o světě, jak žijí a tak. Takže tak byla, byla to taková dlouhá cesta vlastně ta práce na té knize. Mně trvalo i nějaký čas než jsem se vůbec odhodlala s tou prací začít, protože nejsem věřící a měla jsem, měla jsem dojem, že musím mnohé nastudovat a udělat si i také nějaké kontakty. Ten dojem byl samozřejmě správný, ale musela jsem taky překonat i nějaký takový určitý strach nebo spoustu předsudků, které jsem měla do té chvíle, než jsem teda zazvonila na dveře prvního kláštera.

Štěpánka DUCHKOVÁ, moderátorka
--------------------
No, a to mě zajímá, já jsem nad tím přemýšlela, než jste zazvonila, jak vás přijímali? Vždyť musela někde panovat i nedůvěra? Tak když vás ti lidé neznali a vy jste jim jenom řekla, dobrý den, já sem přijdu fotografovat, chci o vás psát. Nebáli se?

Alena JEŽKOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Tak, já nejsem přece jenom naivní. Já jsem musela vyvinou určitou strategii v tom nejlepším smyslu slova, protože nemůžu přijít někam jen tak z ulice bez jakékoliv znalosti a bez jakýchkoliv doporučení. Takže jsem jednak opravdu dost, dost tvrdě teda studovala, protože jsem o církevních dějinách a historii řeholních řádů, potažmo té historie 20. století u nás jsem věděla opravdu velice málo. Takže jsem se na to prostě musela připravit. Dneska bych to srovnala s tím, že jsem skoro vystudovala jednu vysokou školu navíc. No, a potom jsem se snažila, snažila udělat si nějaké kontakty, najít prostě lidi, kteří by se za mě mohli zaručit, protože i já jsem cítila, že ta důvěra tam prostě musí vzniknout. A ve výsledku po téhle přípravě bylo velice málo lidí, kteří mi ten rozhovor odmítli. Ale to bylo i částečně z důvodů, že patřili k nějaké kontemplativní řádové větvi, to znamená, že to jsou opravdu řeholníci, kteří, kteří mají velmi omezený, omezené možnosti komunikace, tak to chtějí, protože se vlastně věnují kontemplaci modlitbám a nechtějí se s lidmi bavit. A pokud to někdo odmítl jen tak, že to nedůvěřoval, tak to opravdu byl jeden, dva lidé.

Štěpánka DUCHKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kolik je v České republice klášterů?

Alena JEŽKOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
To je tedy dost ošemetná otázka, protože přes čísla já jsem to nikdy nebrala.

Štěpánka DUCHKOVÁ, moderátorka
--------------------
Plus minus, nemusíte mi říkat ...

Alena JEŽKOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Já nevím, ale záleží na tom, jak to budeme dělit. Jako něco jiného jsou kláštery činné, něco jiného jsou kláštery jako místa, to znamená kláštery, které jako kláštery působily třeba do konce 18. století než Josef II zrušil po celých Čechách a Moravě asi 400 klášterů. To znamená, kdybychom vzali i tato místa, o nich už mnozí vlastně obyvatelé i někdy zapomněli, že to kláštery byly, tak se dostaneme určitě k mnoha stovkám. Já bych řekla několik set.

Štěpánka DUCHKOVÁ, moderátorka
--------------------
A vy jste jich objela kolik?

Alena JEŽKOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Já jsem si vybrala vlastně do té první knihy, do té knihy, co teď vyšla, jenom 6 řádů. Takže jsem stopovala působení 6 největších řádů v Čechách a na Moravě. A objela jsem asi stovku klášterů. Do knihy se pak dostalo, dostalo asi 60.

Štěpánka DUCHKOVÁ, moderátorka
--------------------
Naším dnešním hostem je spisovatelka a novinářka Alena Ježková. Pokud se chcete na něco zeptat této dámy, která vydala teď fantastickou knihu Tichá srdce, kde mapuje české kláštery, ona těch knih vydala velké množství, ale tato je nejnovější, tak můžete zavolat 604 31 13 13 nebo 221 553 926.

/ Písnička /

/ Reklama /

Štěpánka DUCHKOVÁ, moderátorka
--------------------
Naším dnešním hostem je spisovatelka, novinářka Alena Ježková. Bavíme se o její poslední knize, která se jmenuje Tichá srdce, kde zmapovala kláštery a lidi, kteří v těch klášterech žijí. Co při tom mapování byl váš nejsilnější zážitek? Vybavíte si něco?

Alena JEŽKOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Určitě. Je třeba říct, že ta kniha, vy už jste to naznačila, má dvě roviny. Jedna jsou vlastně medailony jednotlivých klášterů, nebo míst, kterých je v knize asi 60. A potom to jsou rozhovory s řeholníky, nebo vlastně jejich výpovědi. Těch je tam asi přes 25. A jednoznačně to byly ty rozhovory. Protože tam zejména to byly rozhovory s pamětníky. Protože když sedíte naproti lidem, kteří pamatují 50. léta a v podstatě, v podstatě s úsměvem a vcelku klidně na to vzpomínají a vyprávějí vám, čeho všeho byli svědky, tak člověku opravdu mrazí. To je ta, to je ta kapitola vlastně české historie 20. století, která konečně se začíná otvírat až teď, k mému velkému překvapení v posledních letech. Vydrželo to dost dlouho ještě po revoluci než se vlastně veřejnost o to začala zajímat, než se o to začali zajímat historikové. A myslím si, že pořád tady ještě existuje ten dluh, a to je právě perzekuce církve a řeholních řádů. Takže když jsem vlastně slyšela, nebo já už jsem to dávno měla načteno, ale když jsem slyšela ta osobní svědectví, co ti lidé opravdu vytrpěli jenom proto, že měli nějaký světonázor, tak je to dost šílený. A to hromadně, to se bavíme o stovkách, o tisících osudech.

Štěpánka DUCHKOVÁ, moderátorka
--------------------
Já jsem tam četla výpovědi některých řádových sester. A tam bylo, že mnohem hůř na tom v těch 50. letech byly mužské kláštery než ženské. Že prý ony se většinou stávaly zdravotními sestřičkami často a často s lidmi, kteří byli mentálně postižení. Ale že muži na tom byli mnohem hůř.

Alena JEŽKOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Ta podstata je ta, že ženské řády nebyly zrušeny. Mužské řády byly v roce 1950 zrušeny. To je takzvaná akce K, která se uskutečnila v dubnu 1950, kdy byly ...

Štěpánka DUCHKOVÁ, moderátorka
--------------------
A proč?

Alena JEŽKOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
... v jedinou noc násilně obsazeny kláštery komunistickou mocí. No, protože to byla ideologie, která vlastně těm komunistům byla jaksi nepřátelská, takže to ...

Štěpánka DUCHKOVÁ, moderátorka
--------------------
To ano, ale proč zrušili mužské a ne i ženské?

Alena JEŽKOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
No, to je jednoduché. Protože jednak ty, mezi těmi ženami nejsou kněží. Kdežto prostě v mužských, v mužských klášterech a řádech je 80, 90 procent kněží, nebo 70, ať to tak neříkám. Většinou to jsou vlastně řeholníci a současně kněží, kteří působí na veřejnost. A druhá věc je, že ty ženské kláštery úplně zrušit nemohli, protože vlastně do roku 48 byla opravdu značná část ošetřovacích zařízení, zařízení pro seniory, vy jste zmínila mentálně postižené, odborné školy. To všechno bylo vlastně v rukou církve. Těch zařízení bylo obrovské množství. A ten stát to neměl čím nahradit. Neměl vlastně socialistické sestry. Ty musel jaksi doškolit, musel je vychovat. A to teprve se potom začalo proměňovat až v 60. letech, kdy vlastně tyto sestry v těch 50. letech rozeslané na nejrůznější místa, kde vlastně pracovaly v takových okrajových pohraničních částech, věnovaly se většinou seniorům a mentálně postiženým, tak tyto sestry zestárly, takže byly propuštěny do charitních domovů a vlastně teprve tehdy je mohly nahradit ty socialistické vychované sestry.

Štěpánka DUCHKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jsou kláštery radostná místa? Není spíš někde cítit tíseň?

Alena JEŽKOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Tíseň určitě ne. Pokud myslíte kláštery jako ty živé, pokud nemyslíte kláštery jako místa. To bych pořád odlišovala.

Štěpánka DUCHKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ty zničené, ty, to je jasné, to ani, o tom ani nemluvím. Ale myslím ty živé.

Alena JEŽKOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
V těch živých, v těch živých si myslím, že tam opravdu záleží, záleží na tom, totiž na nás, jak se tam cítíme my. Pokud to místo vnímáte jako cizí a nerozumíte mu, anebo jste tam poprvé, tak se skutečně necítíte dobře. Ale já tím čistě jenom z toho strachu z neznámého, ale potom já když jsem navštěvovala některá místa opakovaně, nebo když už to byla moje prostě 12. komunita, nebo 12. klášter, tak už jsem byla, řekněme, suverénní, nebo suverénnější a cítila jsem se vždycky velmi dobře. Vždycky jsem byla srdečně přijata a záleželo to samozřejmě i na té míře mého zájmu, protože mě opravdu zajímalo všechno. Tak si myslím, že to je taková dobrá, dobrá pozice hosta. Byla jsem vždycky myslím, nebo v drtivé většině vítaným hostem.

Štěpánka DUCHKOVÁ, moderátorka
--------------------
A já jsem si prohlížela ty fotografie a tady jsem četla, že některé ty kláštery, že je hodně poničily požáry, anebo nějaké boje ve středověku. A pak když jsem se dívala na ty fotografie, tady třeba bývalý premonstrátský klášter Louka u Znojma. A když tady vidíme ten nádherný klášter, který je tedy zničený a tady vedle něho to sídliště, vyprsknuté, tak si říkám, že asi nejhůř se na tom podepsali komunisti po roce 48.

Alena JEŽKOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Tak to, tak to zcela jistě. Ale to, co zmiňujete je vlastně ...

Štěpánka DUCHKOVÁ, moderátorka
--------------------
Než nějaké středověké bitvy a nějaké požáry ...

Alena JEŽKOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
No, to rozhodně.

Štěpánka DUCHKOVÁ, moderátorka
--------------------
To se postavilo a se to opravilo. Ale tady tohle opravit už nejde.

Alena JEŽKOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
To je vlastně, to je vlastně bolest celé české krajiny, která je nenávratně zničena těmi panelákovými sídlišti, těmi náměstí, městeček, vesnic vlastně jsou zničená těmi Jednotami komunistickými a národními výbory bývalými. To je pravda. Ale myslím si, že daleko horší bylo to, že ty kláštery nemohly se vlastně přirozeně rozvíjet, nemohly těch 40 let budovat svou ekonomiku a samozřejmě i svou duchovnost, tak jako to je třeba v Rakousku. Stačí, když přejedete, přejedete hranici a hned tam v sousedství jižních Čech jsou překrásné kláštery, jako je třeba klášter Geras nebo klášter Zettel. Když zajedete ještě dál, tak do slavného Mölku, kde vlastně se odehrává Jméno růže. To jsou kláštery opravdu, které nezažily tu devastaci čtyřicetiletou. A je samozřejmě jasné, že pokud v takovém klášteře třeba jako je Teplá, kde byly 40 let kasárna, nebo v klášteře Chotěšov, který vlastně už není ani dnes klášterem, uvažuje se o jeho jiném využití, nebo v klášteře Louka, kde byly také kasárna. A tam je pravda, že to zrušil už Josef II. A že taky, taky dnes není úplně jasné, čemu budou sloužit. Ale řadu vlastně, řadu těch budov poničil samozřejmě komunistický režim. Jen tak mimochodem, teď jsem si vzpomněla, třeba Pražané, když jsme teda rádio Regina, tak Pražané velmi málo vědí, že třeba ty proslavené vazební věznice a výslechové místnosti v Bartolomějské, tak že to původně byl taky klášter šedých sester svatého Františka, který jim byl teď vrácen po revoluci.

Štěpánka DUCHKOVÁ, moderátorka
--------------------
Naším dnešním hostem je spisovatelka Alena Ježková. Pokud se jí chcete na něco zeptat, můžete volat 604 31 13 13 nebo 221 553 926.

/ Písnička /

Štěpánka DUCHKOVÁ, moderátorka
--------------------
Naším dnešním hostem je spisovatelka Alena Ježková. Bavíme se o její poslední knize Tichá srdce. A jak se dnes žije v klášterech? Jak tam ten život vevnitř probíhá jinak než ten náš tady život třeba v Praze, kde pořád lítáme, spěcháme, jdeme do práce, rychle nakupovat, jak to tam je v těch klášterech? Je tam cítit ta pomalost?

Alena JEŽKOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
No, pomalost to úplně není. Tam je třeba říct, že ti lidé, kteří odcházejí do kláštera, tak se tam vydávají ze svého hlubokého přesvědčení vlastně, že chtějí, chtějí prostě žít více duchovním životem. Ale žít duchovním životem vůbec neznamená jako nepracovat, nebo pracovat pomaleji. Já musím upřímně říct, že mě naopak vždycky míra vykonané práce v těch klášterech dost překvapovala. A dokonce i ten, dokonce i ten pravidelný a tvrdý denní režim jako vůbec, vůbec je takový, že bychom ho možná neunesli. Ale jak říkám, vlastně ...

Štěpánka DUCHKOVÁ, moderátorka
--------------------
Proč?

Alena JEŽKOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
No, protože vstáváte někdy kolem 5., 6. hodiny, uléháte sice jako kolem 10. hodiny, ale ve většině klášterů se velice pěkně vlastně střídá skutečně fyzická práce, potom výkon nějaké osobní profese, modlitby, četba, vzdělávání, služba lidem. To jsou, vlastně ten den je naplněný činnostmi, opravdu. A záleží na tom ale, v jakém klášteře jste, k jakému řádu patří. A kam vlastně ta komunita směřuje. To znamená, že jsou kláštery, které jsou takzvaně kontemplativní. Bohužel si neumím pomoci lepším příměrem než se vztáhnout k Asii, kterou určitě navštívilo víc Čechů než, než vlastně nějaký český klášter, kde vlastně se nikdo nepozastavuje nad tím, že někde meditují budhističtí mniši, tak vlastně ty české kontemplativní kláštery, kterých je několik, tak opravdu žijí takovým velmi uzavřeným životem, věnují se samozřejmě ale také práci, spíše ale práci pro svou komunitu, že něco teda pěstují nebo, nebo že vyšívají, jsou to třeba i ženské kláštery většinou. Když ty kontemplativní kláštery jsou mužské, tak tam samozřejmě ty členové mohou taky vykonávat do určitý míry kněžskou službu. To jsou třeba kapucíni. Takže, takže ty kontemplativní kláštery jsou více uzavřené. Někde, někde vlastně ten styk s tím světem jako je dost takový úzký. No, ale potom to jsou takové komunity jako jsou benediktýnské komunity, premonstrátské. A to jsou lidé, kteří, kteří naprosto běžně pracují, starají se i o svoje objekty, musí hospodařit pochopitelně, musí, pokud ještě samozřejmě nebyly vráceny ty pozemky, takže oni, oni hospodaří s těmi budovami, které byly vráceny, o které musí pečovat. Protože to jsou většinou vrcholně památkové objekty, kde je třeba zajistit opravy, kde je třeba přivést to zase k nějakému rozkvětu. A třeba i taky někdy pronajímat. Já pro zájemce můžu zmínit jenom třeba když jsme na území Prahy, aby navštívili třeba klášter v Břevnově. Ten myslím, myslím, že je opravdu takovým, takovým krásným vzorem.

Štěpánka DUCHKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tam je to opečovávaná.

Alena JEŽKOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
No, jistě. Ale také je to způsobeno tím, že to je klášter v Praze, to znamená, že ten areál je snadno využitelný jako sídla třeba firem a tak. Jiná situace třeba je v Rajhradě, který taky je benediktýnským klášterem, je srovnatelně krásný a cenný. Ovšem tam třeba to využití je jiné. Tam třeba zase sídlí Moravská zemská knihovna, která vlastně tam udělala takovou expozici, takový Památník moravského písemnictví. Takže ty kláštery teprve teď, bych řekla, po těch 15, 20 letech jako se začínají nějakým způsobem, nějakým způsobem probouzet k novému životu i viditelně, protože ty investice do těch oprav jsou prostě obrovské. To jsou miliardové investice. U některých to jde pomaleji, u některých to jde rychleji.

Štěpánka DUCHKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak je to s vymíráním řádů? Jaký je zájem dnes o vstup do řádu?

Alena JEŽKOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
To je otázka spíš na řeholníky. Ale po pravdě, to taky vím teda.

Štěpánka DUCHKOVÁ, moderátorka
--------------------
Určitě, určitě vám to tam říkali, že si stěžovali, že jich je málo, nebo že byli naopak spokojení.

Alena JEŽKOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
No, samozřejmě. Je to, souvisí to, souvisí to vlastně s nějakou celosvětovou situací. Přece jenom je to doba moderních technologií a stejně tak jako, jako trochu ubývá pochopitelně věřících, nebo členů, v tomhle případě katolické církve na celém světě, tak ubývá i těch takzvaných povolání, protože vlastně abyste mohla odejít do kláštera, tak musíte být povolána, musíte to skutečně cítit, musí vás to přitahovat a ta vaše touha žít tím duchovním životem klášterním komunitním vlastně spíš musí narůstat než aby vás to po čase přecházelo. Takže těch povolání je samozřejmě daleko menší počet než třeba před nějakými 60, 70 lety. Ale, jak říkám, tak vlastně těžko říct, jak by se tady ta situace s českými a moravskými kláštery vyvíjela nebýt teda toho komunistického režimu, kdyby to šlo podobným způsobem jako třeba v Rakousku, kde samozřejmě jsou zachovány církevní školy v prostorách klášterů, církevní gymnázia a tak dále. Tady už jenom tím, že ta tradice byla na 40 let přerušena, tak ty školy se vlastně velmi pracně obnovují, už vlastně není tolik zájemců o to studium na těch školách a tak dále.

Štěpánka DUCHKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pojďme teď na závěr ustoupit od tohoto tématu. Vy jste napsala i mnoho knih, nebo vy jste napsala přes 2 desítky knih, tak řeknu. A část z nich jsou knihy pro děti. A v čem je jiné psát pro děti proti tomu psát knihy pro dospělé nebo takovéhle, takovouhle knihu jako ta, o které dnes mluvíme?

Alena JEŽKOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Hm, je to určitě jiné. Mně to paradoxně dá asi trochu víc práce. Protože když píšu pro dospělé, tak vlastně se můžu docela uvolnit, protože jsem dospělý. Ale jakmile, jakmile píšu pro děti, tak si aspoň já osobně musím pořád dávat pozor na jasnost, aby vlastně bylo jasné, co tím textem chci říct. Snažím se taky o takovou jako vyšší emocionalitu. Protože si myslím, že ty emoce a ty city vlastně ten most jako k těm dětem, ta kniha by měla být citová, měla by nějak zasahovat, měla by něco jako přinášet, dávat. Takže pro mě je to, pro mě je to daleko složitější úvaha psát pro děti než psát pro dospělé. Ale pro děti píšu docela ráda. Nevím, kdy se k tomu zase dostanu. Protože vidím ještě nějaké další úkoly, které vlastně s těmi kláštery souvisejí.

Štěpánka DUCHKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vyjde ještě druhý díl klášterů?

Alena JEŽKOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Vy jste to uhodla. Vyjde, vyjde bohužel, nebo bohudíky ještě vyjde druhý díl klášterů, protože do té první knihy, jak jsem zmínila, se vešla vlastně, vešlo mapování pouze 6 českých řeholních řádů. Já jsem původně počítala s 12. Takže již uvažuju o druhém díle. Už se mi to v hlavě začíná pěkně skládat. Tam by se měli objevit třeba jezuité, to je takový myslím velice, velice zvláštní řád, který je zejména u nás zatížený spoustou nejrůznějších předsudků, protože když řeknete jezuita, vybavíte si, Štěpánko ...

Štěpánka DUCHKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ničitel knih ...

Alena JEŽKOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
... co? Samozřejmě, Koniáše.

Štěpánka DUCHKOVÁ, moderátorka
--------------------
Koniáš, a už hoří knihy.

Alena JEŽKOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Zdaleka to tak není. Zdaleka to samozřejmě tak není. Je tam spoustu zajímavých osobností. A pak takové řády jako augustiniáni, seleziáni nebo taky maltézští rytíři, na ty se v tom prvním díle už bohužel nedostalo.

Štěpánka DUCHKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste atraktivní žena, když se někde představíte jako spisovatelka knih, a co pro děti, ale historických knih, věří vám to?

Alena JEŽKOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
To je docela vtipné. Protože já si pamatuji na nejlepší historku, která se mi stala, a to jsem ještě byla taky o něco mladší. A vím, že jsem přijela na besedu do nějaké školy a měla jsem teda džínovou bundu na sobě. Já jsem byla tak, řekněme, neformálně oblečená. A vyběhl mě přivítat pan ředitel, přivedla mě nějaká učitelka a říká, tak už, už je tady. A on mě vyběhl přivítat pan ředitel a říkal. "Moc mě těší. A kde je paní Ježková?" On si myslel, že za mnou bude z auta vstupovat nějaká stařenka, které se bude napomáhat jako ...

Štěpánka DUCHKOVÁ, moderátorka
--------------------
A vy že jste její asistentka, jo?

Alena JEŽKOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Já jsem její asistentka, že jsem takový předvoj, který říká, už je tady. Tak to tak nebylo. No, tak děkuju za kompliment.

Štěpánka DUCHKOVÁ, moderátorka
--------------------
A ještě mě zajímá jedna věc. A to, obrovským fenoménem v dětské knize je Harry Potter. Vy sama, vám se líbí Harry Potter? Líbí se vám styl psaní paní Rowlingové?

Alena JEŽKOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
No, to je tedy otázka. Já musím říct, že já jsem Harryho Pottera nikdy nečetla kontinuálně. Já jsem samozřejmě tou knihou listla, ale opravdu jenom listla někde v knihkupectví. Nebo si pamatuju, že jsem se do toho podívala, protože moje dcera to četla. A já jsem to, po pravdě, nechtěla číst proto, aby mě to neovlivňovalo. Protože já vím, že některý ty věci, který jsou dobrý, tak si je přečtete a oni vlastně ve vás tak zapustí kořínky, že pak ovlivňují i to vaše psaní. To jsem tedy jako vůbec nepotřebovala. Takže jsem to nikdy nečetla. Myslím si ale, že to asi čtivé bude. A hlavně je to, ona vlastně, s ní přišel, přišel obrovský boom toho žánru fantasy. Ona vlastně jakoby to fantasy vrátila, vrátila vlastně do té dětské literatury. V tom dobrém, i myslím v tom trochu horším. Ale nedokážu to posoudit. Buďme rádi za Harryho Pottera, aspoň že ty děti jako vůbec něco čtou. Harry Potter se jim líbí a rozhodně to není nejhorší kniha, kterou by mohly dostat do ruky, co si budeme povídat. Je to dneska už fenomén, protože už je na to navázáno filmové zpracování, jsou na to navázány reklamní předměty, to už je vlastně celý svět. Tady už vlastně nemůžeme tak úplně mluvit jenom o té knize. Takže Harry Potter, proč ne. Ale pokud bych měla já říci nějakého svého srdečního autora, který zcela podivuhodně, nebo autorku, která zcela podivuhodně vlastně dokáže obstát na těch čelních místech i dnes, kdy už je po smrti a vlastně od vydání jejích knih už uplynulo 50, 60 let od některých, tak je to Astrid Lindgrenová.

Štěpánka DUCHKOVÁ, moderátorka
--------------------
Děti z Bullerbynu. Moje nejoblíbenější dětská kniha. Ještě Kluci, holky a stodůlky.

Alena JEŽKOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Eva Bernardinová, ano.

Štěpánka DUCHKOVÁ, moderátorka
--------------------
A to už si nepamatuji, kdo to, ale tyhle dvě knihy mě velmi ovlivnily v dětství.

Alena JEŽKOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Já jsem v takovém charitativním projektu Čtení pomáhá. A my jsme dělali takovou minianketu mezi dětmi, kterou knihu mají nejradši a skutečně já jsem si tipla, že to bude, že to budou Děti z Bullerbynu, opravdu na prvním místě se umístily Děti z Bullerbynu. Taky jsem přemýšlela proč. Ta kniha je prostě jednoduchá, dává dětem takovou tu radost z té každodennosti. A je tam taky, všimněte si, což je trošku smutnější pro nás rodiče, je tam taková idylka představená. Všechno je tam v pořádku. Rodiče jsou v pořádku, nikdo se tam nerozvádí, děti jsou v pořádku, mají vlastně k dispozici jenom normální hezký svět. A to je to, co ty děti prostě pořád potřebují. Takže bychom jim to asi měli dávat i v tom reálném životě co nejčastějc.

Štěpánka DUCHKOVÁ, moderátorka
--------------------
Já jsem tu knížku četla, podle mě, asi tak 200 krát jako dítě, pořád dokola. Pořád, roky, roky.

Alena JEŽKOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
No, a vy máte ty dva malé kluky, Štěpánko, tak začnete už zase předčítat nahlas, ne, Děti z Bullerbynu?

Štěpánka DUCHKOVÁ, moderátorka
--------------------
No, ještě, oni jsou teď na Čtyřlístku. Ještě to je moc dlouhá forma.

Alena JEŽKOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
No, tak to bude za chvilku.

Štěpánka DUCHKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale mám to, máme to doma samozřejmě. Máme to doma, budu na to dbát. Děkuji, že jste přišla k nám do studia a hodně úspěchů v psaní dalšího dílu knihy Tichá srdce.

Alena JEŽKOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Já děkuji za pozvání.

Štěpánka DUCHKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na shledanou.

Alena JEŽKOVÁ, novinářka, spisovatelka
--------------------
Na shledanou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Spustit audio