Sáhla jsem si na dno a naučila se popasovat s kritikou, vzpomíná na StarDance farářka Martina Viktorie Kopecká

Dva roky trvající pandemie se dotkla i duchovních. Zavřené kostely, nejistota a strach lidí - s tím vším se museli popasovat. „Během té doby jsem pohřbila víc lidí, než za celou předchozí desetiletou praxi,“ říká Martina Viktorie Kopecká.

„Museli jsme hlavně hledat způsob, jak lidem umožnit prožití bohoslužby. Zavření kostelů pro mě bylo hodně těžké a já během té doby hledala cestu, jak být užitečná. Nakonec jsem začala farníky alespoň obvolávat. Bylo to i pro mě hodně posilující, protože i farář potřebuje vědět, že na něj někdo myslí,“ vyprávěla duchovní Církve československé husitské, která během pandemie pracovala také na několika krizových linkách.

„Je to hodně specifická práce. Když daného člověka nevidíte, musíte používat svůj vnitřní instinkt a posloucháte ho každou buňkou svého těla. I lidé zavolají a nahrnou na Vás své problémy. Během některých telefonátů jsem musela chodit, jinak bych tu tíhu neunesla.“

Aby se lidé cítili v kostele dobře

K víře neměla jako dítě žádný vztah. Do kostela s rodiči chodila jen velmi zřídka. „Kostel mi připadal jako velmi nehostinné prostředí, kde mi byla zima.“ Teologii začala studovat po několika letech práce v korporátu, která ji nebavila.

„Nevěděla jsem vůbec nic, koupila jsem si obrázkovou bibli a to bylo všechno. Víra mi přišla naproti. Já ji nevyhledávala. Během studií jsem našla hodnoty, které jsem hledala a po nocích jsem pak pokorně seděla a studovala. V kostele jsem se ale ještě dlouho cítila jako cizinec. Na to myslím vždycky, když do kostela přijde někdo poprvé a snažím se ho opečovávat, aby se tam cítil dobře.“

V pořadu Až na dřeň byla řeč i o nelehkých farářčiných začátcích v kostele Sv. Mikuláše na pražském Staroměstském náměstí. „První bohoslužby byly přesilovka kostelního týmu. Bylo nás tam pět na dva věřící. Když chtěl jeden člověk za rok pokřtít, byla jsem šťastná. Pak se to docela rozjelo. Třeba na svatebních fórech si lidé předávají informace, jak je který duchovní poctivý a ochotný. Občas je to ale až na hranici toho, že lidé chtějí mojí ochotu zneužívat, a to je můj problém. Teprve teď se učím hledat hranice, říkat ne a starat se trochu o sebe.“

Já jdu vždycky až na dřeň. Až ve chvíli, kdy se totálně zhroutím, řeknu si, že jsem to zase přehnala.
Martina Viktorie Kopecká

Pozornost lidí na sebe Martina Viktorie Kopecká strhla během podzimní televizní soutěže Stardance. „Do soutěže jsem nešla ani pro slávu, ani pro peníze. Stardance mě naučil, jak se popasovat s kritikou a jak si sáhnout na své limity. Sáhla jsem si na své dno. Kolikrát jsem na zkušebně plakala nad svou neschopností některé kroky udělat. Já navíc cítila obrovskou zodpovědnost vůči církvi, kterou jsem zastupovala. Ten stres byl enormní,“ vyprávěla ve studiu farářka a jedním dechem dodala, že by do toho šla i přes všechny potíže zase.

Poslechněte si celý rozhovor s farářkou Martinou Viktorií Kopeckou.