Rodina byla pro mě dlouho prázdné slovo, říká trenér celebrit Radek Laci, který vyrostl v děcáku

Malého Radka odložili rodiče do kojeneckého ústavu hned po narození. Z kojeneckého ústavu pak putoval do dětského domova, ve kterém žil až do svých 24 let. Za celou dobu ho jeho rodina ani jednou nekontaktovala, nedostal jediný dopis. „Ředitel dětského domova mi vždycky říkal, že mě moje rodina nechce vidět a já si proto dlouho myslel, že si za to můžu sám, že jsem v domově proto, že jsem zlobil,“ vypráví uznávaný personální trenér s tím, že takové pocity prožívá řada dětí v ústavní péči.  Nejhorší prý pro něj ale byla všudypřítomná organizace. V přesný čas se jedlo, dělaly se úkoly a úplně chyběl prostor pro sebe sama. „Takové prostředí úplně zabíjí osobnost. Je ale potřeba říct, že vychovatelé dělají, co mohou, ovšem v mantinelech systému.“

Už v dospělosti Radka kontaktovala jeho sestra. S matkou se nikdy nesetkal a ani to neplánuje. „Ta doba, kdy jsem ji potřeboval už je pryč. Rodina pro mě byla dlouho prázdné slovo, jako židle, nebo stůl. Dnes jsou mou rodinou přátelé.“

V pubertě si Radek vyzkoušel i pěstounskou péči. K jeho smůle to ale na rozdíl od většiny případů nedopadlo dobře a on se na vlastní žádost vrátil zpátky do dětského domova. Vystudoval střední školu, kterou mu vybrali vychovatelé a vybojoval si i studium na vysoké škole. „Tehdy mi ředitel říkal, že na to nejsou peníze, ale nedal jsem se,“ vypráví Radek Laci, který ještě během studií spoluzaložil organizace Vteřina po té, která se snaží pomáhat dětem a mladým lidem v dětských domovech. „Všichni jsme dětským domovem prošli, a proto se na věci díváme jiným pohledem a děti z domovů nám i víc důvěřují. Snažíme se kromě jiného bojovat se stereotypy. Dítě z dětského domova prostě není jen malé tmavé ušmudlané děťátko, které je třeba politoval, je to lidská bytost.“

Celý rozhovor se můžete poslechnout v našem audioarchivu a nezapomeňte se podívat i na videozáznam z natáčení.