První dáma českého písňového textu
Ve středečně-čtvrtečním Nočním proudu uvítal moderátor Miloš Skalka v čase mezi 23. hodinou a půlnocí dalšího ze svých nočních hostů. Tentokrát jím bude „doyenka“ českých textařů a jedna z nemnoha žen, které se této profesi upsaly – JIŘINA FIKEJZOVÁ. Ta nedávno oslavila v kruhu svých přátel a rodinných příslušníků v příjemném prostředí restauraci Na Zvonařce půlkulaté narozeniny, ke kterým jí vyšla CD reedice původně vinylového alba autorského z roku 1978 Den žen/Den mužů.
Autorka mnoha písňových evergreenů vyprávěla nejen o své profesní kariéře a dvou knihách vzpomínek, ale také připomněla svou lehkoatletickou sportovní kariéru, která vyvrcholila reprezentací republiky a národními rekordy ve štafetových sprintech.
Rodačka z Lomu u Mostu PhDr. Jiřina Fikejzová (narozena 13. 4. 1927 jako Jiřina Henzlová), matka skladatele, aranžéra, klávesisty, textaře a kapelníka ing. Dana Fikejze (54), maturovala na gymnáziu v Teplicích, poté studovala psychologii a sociologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde získala v roce 1950 doktorát.
Soukromě se učila hrát na klavír a housle, v letech 1949 až 1953 byla československou reprezentantkou ve sprintu a spoludržitelkou národních rekordů na 4x 100 metrů a 4x 200 metrů.
V letech 1951 až 1953 pracovala Jiřina Fikejzová jako psycholog v učilišti ČKD Sokolovo, poté se rozhodla pro svobodné povolání (syn Daniel se narodil v roce 1954). Léta 1969 až 1979 strávila na odboru mezinárodních vztahů hudebního vydavatelství Supraphon a poté už se definitivně rozhodla pro dráhu textařky na volné noze.
První písňové texty napsala Jiřina Fikejzová už na gymnáziu, kde zpívala se studentskou kapelou. U jejích textařských začátků stál Vladimír Dvořák, který ji seznámil s dirigentem Karlem Vlachem, s nímž začínající textařka navázala dlouhodobou spolupráci.
Jejím prvním známým textem byla česká slova k evergreenu Irvinga Berlina Easter Parade, který autorka nazvala Půvabná a svěží. Z prvního období jejích textařských úspěchů připomeňme ještě alespoň písně Akropolis, adieu (Judita Čeřovská), Za rok se vrátím (Milan Chladil) a Romantická (Yvetta Simonová).
Poté už začala Jiřina Fikejzová psát pro stálé interprety Tanečního orchestru Československého rozhlasu (mj. Já do hry dávám víc – Eva Pilarová, Malý vůz – Judita Čeřovská, v nové verzi Ilona Csáková, Massachussetts – Václav Neckář, Sedm dostavníků – Waldemar Matuška).
S přibývajícími lety se však „specializovala“ především na dvě zpěvačky blízké jejímu srdci – na Juditu Čeřovskou a Marii Rottrovou. Pro první jmenovanou napsala mimo jiné texty písní Co dál, Můj ideál, Dominiku! či Řekni, kde ty kytky jsou, pro druhou pak trvalky Mama, Markétka, Půlnoční pláž či To mám tak ráda.
Její texty však mají ve svém zpěvníku i mnozí další interpreti – od Karla Gotta (E14) až po Hanu Zagorovou (Co stalo se stalo). Dvě písničky s jejími texty znějí i ve filmu režiséra Filipa Renče Rebelové.
Jiřina Fikejzová pečlivě dbá na to, aby se vyvarovala případného textařského stereotypu, proto píše maximálně dvanáct textů do roka. Jejím největším koníčkem je vedle hudby práce na zahradě a životním krédem následující přesvědčení: Slušných lidí je víc.
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
