Prahou po stopách Egona Erwina Kische

23. listopad 2015

Zuřivý reportér Egon Erwin Kisch se proslavil svojí dravostí, touhou po senzaci i precizní prací. Někteří mediální odborníci ho považují za otce moderní investigativní žurnalistiky. Německý Žid Kisch poznal za svůj dobroddružstvím nabitý život takřka celý svět. Na útěku před nacisty žil v USA a v Mexiku, poznal Austrálii, Čínu i Sovětský svaz. Jeho duše ale patřila Praze, na kterou na svých cestách stále vzpomínal.

V týdnu věnovaném Egonu Erwinu Kischovi jsme se vydali po stopách literátova dětství i do dějišť živočišných reportáží. Autor pořadu Prahou křížem krážem Václav Müller si přivzal na pomoc historičku Lenku Mandovou, která se Kischovým vztahem k Praze zabývá.

Kisch znal každou uličku na Starém Městě, v dětství s kamarády prozkoumali všechny záhadné průjezdy a průchody. Místo do noblesních kaváren chodil do zapadlých špeluněk i do nevěstinců. Výjimečné postavení ovšem u Kische měla kavárna Montmartre v Řetězové ulici. Píše o ní ve sbírce reportáží a črtů – Pražská dobrodružství:

03086584.jpeg

„ (...) na stěnách visely kubistické a futuristické obrazové záhady, které zde rádi přijímali místo placení. A básnici psali básně i mimo pamětní knihu. Jejich dějištěm byl Montmartre. Zvláště červenonosý elegantní vrchní Hamlet a slečna Revoluce se svými tanci a tanečníky se stali hrdiny novel ve vážných časopisech, hrdiny novinových zpráv a časopisů.“

Ač Němec, mluvil Kisch velice dobře Česky, včetně slangu pražských ulic. Dával najevo hrdost na svůj židovský původ. Sice nikdy nedokončil vysokou školu, ale stále se vzdělával a ke každému případu, na kterém pracoval, prostudoval veškerou dostupnou literaturu.

Rodný dům Egona Erwina Kische - U dvou zlatých medvědů

Do všeho šel naplno. Jezdil česat chmel i splavovat dříví s voraři, jedl s chudými v lidové jídelně, přes zimu se ohříval u kamínek v útulně pro lidi bez přístřeší.

„ Ve skupině, kde jsem se postavil do řady, byl patnáctiletý dělník, který právě přišel pěšky z Terstu do Prahy. Potom pražský obchodní sluha bez rodičů a bez příbuzných, bez zaměstnání. Předevčírem dostal u jednoho bývalého kolegy polévku a od té doby nic nejedl. Za jiných okolností bych snad bral tyto údaje skepticky. Ale tady jsem o nich nemohl pochybovat,“ píše Kisch v Pražských dobrodružstvích.

Miloval také kriminální případy, po kterých šel jako ohař. Slávu mu přineslo odhalení příčiny sebevraždy špiona, plukovníka Alfreda Redla.

Kisch z Prahy několikrát za život odjel a zase se vracel. Naposledy v roce 1946. Byl sice komunistou a přívržencem Sovětského svazu, pro novou garnituru ale až moc vzdělaný a příliš velkým kosmopolitou. Prý už byl na něj veden v Moskvě spis.

Egon Erwin Kisch

Egon Erwin Kisch zemřel 31. března 1948, unikl tak čistkám let padesátých. Odpočívá na Vinohradských hřbitovech. Jeho náhrobek poznáte snadno – podle busty s typickou cigaretou.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...