Politika už mě dnes nezajímá, říká Vladimír Franz

Vystudoval práva, živil se jako řidič nebo roubováním stromů. Především ale skládal, maloval a psal. O tvorbě, koronavirové zkoušce, kterou jsme všichni prošli, i o své prezidentské kandidatuře se v pořadu Až na dřeň rozpovídal výtvarník, skladatel, pedagog a publicista Vladimír Franz.

„Karanténa byla časem k usebrání. Lidé museli být sami se sebou v době, kdy jsme všichni zvyklí mít stále nějaké vjemy. Přírodě se ulevilo.  Byla to velká zkouška,“ míní Vladimír Franz. „Nemyslím si ale, že by ta zkušenost společnost nějak výrazně změnila. Podobných pohrom už bylo a nic se nestalo. Kdo byl dobrý, bude dobrý i dále a naopak. Já osobně chodil do lesa. Izoloval jsem se od města a vůbec mi to nevadilo. Moje povolání je introvertní.“

Přírodu miluje od malička. Babička ho naučila znát všechny květiny a zahrada je pro Vladimíra Franze dodnes jednou z priorit. „Jako dítě jsem miloval také komíny a z kostek stavěl složité stavby. Bavilo mně tvořit klenby nebo tovární budovy. Myslím, že hračky by měly být víceznačné a podporovat kreativitu.“

Vladimír Franz je vystudovaný právník. Nějakou dobu se ale živil dělnickými profesemi a pracoval třeba jako šofér nebo rouboval stromy. „Já nechtěl pracovat blízko státní mašinerie. Nebyl jsem disident, ale nechtěl jsem být nablízku.“ 

Na přelomu 80. a 90. let ho také hodně zajímala společnost. „Já třeba dva týdny žil s romskou rodinou na Mostecku a fáral s nimi do dolů. Na hlavním nádraží v Praze jsem zase pobýval s propuštěnými vězni. Kdybych to zpracoval, byla by z toho kniha Kmeny.“ 

Jak zpětně hodností svou prezidentskou kandidaturu? „Mě zajímala ta cesta. Jestli je možné ji ujít bez lobby a jiných věcí. Chtěl jsem zjistit, jak funguje společnost a jak vypadají vnitřnosti státu. Když jsem to zjistil, tak mně to přestalo zajímat, protože moje cesta vede úplně jinudy.“

Poslechněte si celý pořad Až na dřeň.