Podívejte se o Velikonocích na vrby

Po čem se tak můžete poohlédnout na Bílou sobotu? Inu, přece po vrbách, po vrbovém proutí. Já vím, že každý pořádný kluk i chlap už má mrskač připravený a upletený, ale to nám nebrání v tom, abychom se na tento "osvěžovač" dívčích těl nepodívali i z jiného pohledu.

Tak především asi málokdo ví, že vrba jako rod je na Zemi zastoupena téměř kosmopolitně. Když se zadíváme na kartogram jejího rozšíření, tak vidíme, že bílá místa jsou jen v Austrálii a v Pacifiku, také v Amazonii a ještě v několika oblastech Jižní Ameriky. Afrika je zajímavě černě puntíkovaná - co puntík, to vrba. Severní Amerika i Evropa je sytě černá, plná vrb.

Smuteční vrba

Ve svém vzhledu jsou vrby neobyčejně mnohotvárné. Představte si oba extrémy: na jedné straně mohutná, převislá, tzv. smuteční vrba nebo rozkladitá stromovitá vrba křehká, a na druhé straně takové malé plazivé nic se síťovanými listy, rostoucí daleko na severu i vysoko v horách - vrba síťovaná - Salix reticulata, sotva deset centimetrů vysoká, a přesto jaksepatří dřevitá. A znáte ty pohledné bochánky na březích každého pořádného jihočeského rybníka? To je vrba popelavá, Salix cinerea.

Kočičky jívy zmiňovat nemusím, zato stojí za zmínku vrbí jména. Rodové jméno vrba je starobylé a kořeny má v jakési praslovanštině, kde výraz "věrbje" znamenal obecně proutí, dokonce jakékoliv. Neoznačovalo tedy ještě vrby jako takové, těm se u nás říkávalo buď rokyta nebo vetla. Jedny byly širokolisté, druhé úzkolisté. Místní jména odvozená od těchto slov pak dokládají, jak byly vrby u nás rozšířené - Rokytno, Rokytná, Rokytnice, Rokycany na jedné straně a třeba Vtelno na straně druhé. A později také všechna ta Vrbna, Vrbičany a podobně. Tak si zapískejte na vrbovou píšťalku a oslavte Velikonoce!