PITAVAL

8. říjen 2002

Tak dlouho jsem odkládal povídání o původu výrazu pitaval, až vysílání normalizačních detektivek pod názvem Malý pitaval z velkého města v jedné z našich televizí skončilo. No, snad ta neaktuálnost tolik nevadí a odhalení jazykového zákulisí pitavalu snesete i dnes. Už proto, že je to dost zajímavé zákulisí.

Ti, kdo tuto rubriku poslouchají pravidelně, určitě předpokládají, že začnu nahlédnutím do Slovníku spisovného jazyka českého, v němž je zachycena veškerá běžná slovní zásoba, a přečtu odtud význam výrazu pitaval. Bohužel, tentokrát obvyklé schéma nemohu dodržet, podstatné jméno pitaval se v tomto slovníku nevyskytuje. A nenajdete ho ani ve slovnících nazvaných Co ve slovnících nenajdete či Nová slova v češtině. Najít výraz pitaval v jakémkoli slovníku či encyklopedii dá opravdu dost práce. Není ani v etymologických slovnících, ani třeba v nejnověji vydané encyklopedii Universum. Až by se chtělo říct, že slovo pitaval oficiálně neexistuje. Ale Jaroslav Dietl ho použil v názvu své série kriminálních příběhů o čackých esenbácích. A skoro padesát let před ním také pražský německý židovský novinář Egon Erwin Kisch, když soubor svých reportáží o zajímavých a slavných kriminálních případech, nazval Pražský pitaval. Tyto informace by nám mohly pomoci s etymologií slova pitaval, přestože se tento výraz v etymologických slovnících nevyskytuje. Jak ze souvislosti plyne, slovo pitaval nějak souvisí se zločinem, s jeho odhalováním, s kriminalistikou. Možná, řekl by si laik, je tu nějaká spojitost s podobným českým výrazem pitva. To také souvisí nebo může souviset se zločinem... Není to tak, pitva nemá s pitavalem nic společného. Pitva, lékařské otevření mrtvoly obvykle kvůli zjištění příčiny smrti, je prastaré české slovo, sloveso pitvat původně znamenalo kuchat, užívalo se především v souvislosti s rybami a pravděpodobně souvisí se slovem pila. Pitaval není české slovo, je to slovo přejaté. Pro sbírky zajímavých tenkrát soudních případů se začalo používat ve Francii v 18. století. Roku 1734 totiž v Paříži začaly vycházet knihy nazvané Slavné a zajímavé kauzy. Shromáždil je a v celkem dvaceti svazcích vydal jeden známý francouzský právník. A ten právník, žijící v letech 1673 až 1743, se jmenoval Francois Gayot de Pitaval. Když se později Pitavalem sebrané soudní a kriminální případy vydávaly znovu, například v různých výborech, říkalo se jim napřed neoficiálně a později už běžně podle příjmení jejich autora pitavaly. A díky Kischovi se toto slovo jako synonymum pro sbírku kriminálních příběhů zachovalo v češtině dodnes. Zajímavé a nepříliš známe je, že po vzoru Pitavalových pitavalů vydal svůj pitaval, nazvaný Podivuhodné soudní případy jako příspěvek k dějinám lidstva, roku 1792 tehdy mladý novinář specializující se na kriminalistiku, později slavný německý básník Friedrich Schiller.

Dotazy, připomínky a náměty mi můžete psát na novou e-mailovou adresu mnovotny@rozhlas.cz

autor: Michal Novotný
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová