Pavel Svoboda: Nechtěl jsem spěchat, na Jižní Ameriku jsem měl 7 měsíců

16. březen 2015

V polovině června 2014 začalo pro Pavla Svobodu a jeho přítelkyni Vendulu Šenovou úžasné batůžkářské dobrodružství. Přesně 7 měsíců a 7 dnů strávili na cestě napříč Jižní Amerikou. Podívali se do Ekvádoru, Peru, Bolívie, Argentiny a Chile. S Pavlem Svobodou si v pořadu Mezi kontinenty povídala Klára Škodová.

Jejich trasu celkem jasně určily velehory, plán byl jasný – přejet Andy od severu až na úplný jih. „Jenom vzdušná vzdálenost je 7000 km, když vezmete všechny odbočky a problémy cestování po velehorách, tak jsou to ohromné vzdálenosti. Nakonec se ukázalo, že těch 7 měsíců bylo skoro minimum. Na takovou dlouhou cestu jsem jel proto, že nechci spěchat, chci si to užít. Velká výhoda Jižní Ameriky je to, že když vyjedete třeba na půl roku, tak můžete pořád jet s tím dobrým klimatem, být v sezóně,“ říká Pavel.

Tradiční trhy, Ekvádor

Cesta Jižní Amerikou měla být pro Pavla nejen poznávací, ale zároveň fotografická. „Já jsem přišel na to, že pokud by to měla být přímo fotografická expedice, tak by bylo potřeba udělat ještě dvě věci. Minimálně dvojnásobně navýšit rozpočet, aby člověk byl opravdu nezávislý, a ještě prodloužit ten pobyt. Musím říct, že Jižní Amerika je na focení poměrně těžká lokalita. Indiáni si toho gringo, bělocha, vůbec nepustí k tělu. Takže člověk se musel přeorientovat na krajinky.“

Peru – nejkrásnější hory a trek za prameny Amazonky

Většinu času strávili pochopitelně v horách a divoké přírodě. „Nejpříjemnější cestování po horách bylo v Peru, protože i ty nejvyšší oblasti mají krásné mapy, které vyšly v Německu. Peru je také velmocí horkých pramenů. Udělali jsme tam 2 dlouhé treky, na 11 a na 9 dnů. Ty hory jsou tu nádherné, pro mě nejhezčí v Jižní Americe.“

Cordillera Huayhuash, Peru

Minout nemohli ani proslulé Machu Picchu. I přes prvotní problémy s rezervací vstupenek, kdy se při vyplňování formuláře omylem stali příslušníky Afghánistánu, se sem nakonec dostali. „Přestože tam jezdí tolik turistů, není to tak hrozné. Nakonec jsme si Machu Picchu vlastně příjemně užili.“

Vrcholem objevování jižního Peru pak bylo hledání pramenů Amazonky. „Tím, že jsme oba geografové, tak tohle je taková naše mekka. Je to mimo turistické trasy a chodí tam jen Češi, kteří vědí, že ty prameny objevili čeští vědci.“

Autentický Ekvádor a punková Bolívie

„Ekvádor byl pro nás naprosto dokonalým vstupem do Jižní Ameriky, příjemní lidé, hrozně levno a všude jezdí autobusy. Ekvádor mi přišel hodně autentický a etnicky pestrý. Moc se nám tam líbily trhy, které jsou vyhlášené. Velká zajímavost je, že v Ekvádoru je pivovar, kde to jejich nejběžnější pivo zakládal český sládek.“

Návštěva džungle, Bolívie

„Bolívie je zemí, kde se člověk nesmí ničemu divit, tam je možné úplně všechno. V horách se tam poměrně lehce ztratíte, mapy moc realitě neodpovídají. V Bolívii jsme se podívali i do džungle, strávili jsme tam 3 dny s indiánem, který se v té džungli narodil. Všechno to tam zná, jenom sekne do stromu a řekne, že tohle je přírodní česnek, tohle je na bolesti hlavy, tohle je přírodní viagra. Bylo to opravdu perfektní. Pak jsme ještě vyjeli i na takové turistické říční safari a samozřejmě na solnou pláň.“

Civilizované Chile a patagonská divočina

Přechod z chudé Bolívie do vyspělé země jako Chile je prý pořádný šok. „I když jsme to vůbec neplánovali, tak v Chile jsme nakonec strávili nejvíce času. Všechno je tam pochopitelně dražší, takže v Patagonii jsme začali stopovat. Člověk jede divokou přírodou, silnice tam vede pabukovými pralesy a horami.“

Rybaření na Isla Navarino, Chile

„Celou cestu jsme zakončili na místě, které bylo největším překvapením Jižní Ameriky. Ostrůvek Isla Navarino byl ještě další úrovní patagonské divočiny, podnikli jsme tu dva treky do hor a chytali jsme tu ryby,“ vzpomíná Pavel Svoboda.

autor:
Spustit audio