PANTOFEL

3. říjen 2002

Když se o nějakém muži řekne, že je pod pantoflem, všichni tomu rozumíme. Ten muž doma nemá vůbec žádné slovo, v jeho rodině vládne žena, dělá se, co ona chce, jí se, co ona má ráda nebo pokládá za zdravé, děti se vychovávají podle zásad, které odjakživa platily v ženině rodině... Takový muž pod pantoflem je postava docela vhodná do humoristických románů či veseloherních televizních filmů, ve skutečnosti to však musí být život dost krušný... Ačkoliv nevím, mně se být pod pantoflem v žádném ze svých manželství nepodařilo. Nebo jsem o tom aspoň nevěděl.

Protože toto je jazyková rubrika, asi nemusím říkat, že půjde řeč o výrazu pantofel, o jeho jak tu často říkám jazykovém zákulisí. Proč se právě pantofel, "lehký domácí střevíc bez opatku" - jak říká slovník - dostal do slovního spojení vyjadřujícího podřízenost muže v rodině, nevím. Možná proto, že muž pod pantoflem se na manželčin rozkaz musí přezouvat do domácí obuvi, aby "mi to tady nezaprasil jako vždycky". Ani s původem výrazu pantofel to není nějak zvlášť jasné. Nepochybné je, že jako skoro bez výjimky všechna pojmenování toho, co nosíme na sobě, je i pantofel slovo přejaté. Stejně jisté je, že toto slovo k nám přišlo z němčiny, kam se dostalo z italštiny, kde slovo pantofola má stejný význam jako náš pantofel. A od této chvíle už etymologové jen spekulují. Obvykle se říká, že do italštiny pantofel přešel ze staré řečtiny, kde výraz pantofellos byla složenina z předpony pan-, tedy všechen, úplný, celý, a základu fellos, tedy korek. Řecké pantofellos by tedy znamenalo celé z korku. Pravda je, že v jižních oblastech se boty často vyráběly z korku, lépe řečeno s korkovou podrážkou. Jenže tato koková teorie o pantoflu má tu chybičku, že předpokládané starořecké slovo pantofellos s největší pravděpodobností vůbec neexistovalo, určitě není nikde doložené. Takže, jak píše Jiří Rejzek ve svém slovníku, všechno to "zavání lidovou etymologií", tedy nevědeckým, nesprávným zjišťováním původu slov například jen podle vnější podobnosti jednotlivých výrazů, ne podle jazykových zákonitostí. Ještě mám trochu času promluvit o dalších názvech domácí obuvi. Například o bačkoře, ostatně bačkora se také říká mužům, co bývají pod pantoflem. Slovo bačkora je původem maďarské bocskor, střevíc, a do češtiny je zavedl Karel Ignác Thám na počátku 19. století. Mužům, o kterých tady dnes vedu řeč, se ale neříká papuče a úsloví být pod trepkou neexistuje, ačkoliv papuče jsou synonymem pro bačkory a pantofel se jinak řekne trepka. Proč to tak je, nikdo neví, známo je jen to, že slovo papuče pochází z perštiny a k nám se dostalo přes turečtinu a maďarštinu a že výraz trepka staročeština přejala ze středodolnoněmčiny, kde trippe souvisí s dnešním německým trippeln, cupkat.

Dotazy, připomínky a náměty mi můžete psát na novou e-mailovou adresu mnovotny@rozhlas.cz

autor: Michal Novotný
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Tohle není povídání na dobrou noc, k zamyšlení určitě.

Jan Pokorný, ředitel Zpravodajství Českého rozhlasu a moderátor

tata.jpg

Tata a jeho syn

Koupit

Autorské povídky známého divadelníka a spisovatele A. G. v jeho vlastním podání. Tata a jeho syn je sbírkou úsměvných příběhů na motivy skutečných událostí, ovšem ve skutečných kulisách a především ve skutečné době.