Od dětství jsem toužila sepsat osud pradědečka, který zahynul v koncentračním táboře, říká Darina Ničová

„Pokud člověk k něčemu tíhne, vždycky se to v jeho životě nějak objeví,“ říká usměvavá žena, která už stihla procestovat skoro celý svět a napsat o tom několik knih, zahrála si v divadle i před kamerou a v současnosti dokončuje knižní trilogii inspirovanou pohnutým osudem svého pradědečka.

Maminka Dariny Ničové vystudovala konzervatoř a tatínek byl rekvizitář. Divadlo tak bylo od mala součástí jejího života. „Maminka mě vodívala do divadla Labyrint, kde pracovala. To ve mně zaselo někde něco hodně hluboko. Mohla jsem potkávat třeba pana Táborského a hlavně jsem mohla sledovat celý ten proces, jak to celé vzniká.“

Po střední škole se však nevydala studovat herectví, ale tvůrčí psaní. „Já jsem už od dětství toužila sepsat osud své rodiny a hlavně svého pradědečka, který se na Těšínsku zapojil během války do odboje a zahynul v koncentračním táboře.“

Darina Ničová na knize pracovala dlouhé roky. Prostudovala rodinný archiv, dobové materiály, navštívila Osvětim. Možná nejtěžší ale bylo zbavit se patosu. „Když jsem napsala první verzi, úplně jsem se zděsila. Pradědečka jsem tam vykreslila trochu jako Mirka Dušína, a to jsem nechtěla,“ vypráví spisovatelka. „Na vydání dalších dvou dílů trilogie se moc těším. Uzavřu si tím svou těšínskou etapu. Co bude dál, se uvidí, poslední doba mě odnaučila plánovat.“