Někteří by v této době potřebovali opečovat, další pozitivně namotivovat a zbylí nakopat do zadku, říká kouč Pavel Moric

Pavel Moric měl podle vlastních slov náročné dětství, a to i proto, že nikdy nepoznal své biologické rodiče. „Rodiče si mě vzali v šesti měsících. Já se o tom dozvěděl někdy v osmi letech. Dlouho jsem cítil takovou neukotvenost.“

Od svých deseti let dělal karate. V patnácti letech získal první titul a v pětadvaceti letech všeho nechal. „Ta číše se prostě naplnila. Už jsem toho stresového prostředí měl dost,“ řekl v pořadu Až na dřeň Pavel Moric, který se později stal koučem.

Od mistra v karate k osobnímu kouči

V době koronakrize máme podle něj příležitost zastavit se a přehodnotit, jestli se náš život ubírá tím správným směrem. „Lidé, kteří se sebou běžně nezaobírají, mohou mít v této době potíže identifikovat, v čem je vlastně problém. V tom vidím ten průšvih, že lidé nejsou zvyklí pracovat sami se sebou.“ Na trhu je podle něj celá řada knih, videí i odborníků, kteří mohou podat pomocnou ruku.

„Někteří by v této době potřebovali opečovat, další pozitivně namotivovat a třetí skupina by potřebovala nakopat do zadku,“ řekl. „Největší pifku mám na ty, kteří se naučili odkládat svoje děti na kroužky, aby se jim nemuseli věnovat. Jsou to rodiče, kteří se svými dětmi nechtějí, nebo neumějí být. Ti si pak stěžují, že teď nemohou nic dělat. Já si ale myslím, že i v této době to s trochou dobré vůle jde.“

Sebepoznání Pavla Morice fascinuje velmi dlouho a vyzkoušel už opravdu leccos. Strávil stovky hodin na terapiích a nezapomenutelný pro něj byl i pobyt na poušti. „Stále ale sám sebe překvapuji,“ dodává.

Poslechněte si celý rozhovor Kateřiny Kubalové.