Nebyl herec, s kterým bych se neshodl, říká Karel Weinlich. Tedy až na jednu výjimku

02777005.jpeg

Rozhlasový režisér Karel Weinlich strávil v Českém rozhlase několik desetiletí. V jeho režii vznikly stovky pořadů, hlavně pohádek a pořadů pro děti. Co na něj udělalo největší dojem? A kdo jsou pajduláčkové?

Jeho život by vydal na román, zatím však vyšel jen Pokus o životopis, který napsala Lucie Weissová. Do sedmi let nevěděl, kdo jsou jeho biologičtí rodiče, a žil s dědečkem. „Vychovával mě, ale on neuměl s dětmi zacházet, takže já jsem neměl žádnou hračku, nepoznal jsem Vánoce. Ne proto, že by byl děda lakotný, ale on to s dětmi neuměl, jeho to prostě nenapadlo,“ vypráví Karel Weinlich, „a pak jsem žil s biologickou matkou a jejím mužem, který byl nacista. Když jsem chodil po ulici v uniformě Hitlerjugend, bily mě české děti. A když jsem uniformu svlékl, bili mě Němci, že se kamarádím s Čechama.“

V Československém rozhlase

Po studiích (nebo spíš „studiích“) zakotvil Karel Weinlich v roce 1949 v Československém rozhlase: „Nejsilnější dojem na mě udělal páternoster, to jsem vešel a jako každý návštěvník jsem byl zvědavý, jestli mě to nahoře postaví na hlavu, nebo ne,“ vzpomíná. Pracoval v hlavní redakci pro děti a mládež, a to prý byl rozhlas v rozhlase. „Po roce 68 byli všichni nuceni odejít a já si kladu za vinu, že kdybych býval na to měl, bylo mojí povinností říct: Když vyhazujete kamarády, tak já půjdu taky. Ale já jsem měl ty zavšivený pohádky tolik rád, že jsem to nedokázal. Takže jsem držel ústa a krok.“

Pajduláčkové

„Nepamatuju se, že by byl herec, s kterým bych se neshodl. Jedině soudružka Amortová, které jsem říkal Rudá Twiggy. Ona mi řekla, že si nepřeje, abych ji obsazoval, protože jsme se neshodli na pojetí třetí sudičky. A mám s ní i jinou příhodu. Ona mě udala na výbor KSČ, že říkám hercům pajduláčkové. A že je tím urážím. Mně se to líbilo lépe než soudruzi, ono tak říkat třeba panu Högerovi nebo Štěpánkovi soudruhu, to se každému křivila ústa. A tak jsem jim vysvětlil, že tak říkám hercům proto, že je mám nesmírně rád a jejich práce si vážím, a že soudružce Amortové už tedy nikdy takhle neřeknu.“

Jedenáct manželek

Karel Weinlich byl celkem jedenáctkrát ženatý. „Lidé si myslí, jaký to musel být život, ale nebyl. Až do svých šedesáti let jsem byl hloupý, říkal jsem: Ty svatební noci, to je přece nádhera! Ale nakonec to bylo vždycky stejné. A co mě k tomu vedlo? To bylo to moje zpackané dětství. Apeluji na rodiče, co do těch dětí vloží, takový základ ta děcka budou mít. Já jsem nikdy vlastně nežil v rodině, neměl jsem ten základ. Prosím vás, když zakládáte rodinu, zapojte rozum.“

Kterého herce přivedl Karel Weinlich do rozhlasu? Jak dělal maturitu? A s kým studoval? Poslechněte si celý rozhovor v archivu nebo se podívejte na naše video.

Kniha Karel Weinlich. Pokus o životopis. Autorka Lucie Weissová