Mýdla ohrožují delfíny?

Ročně se spotřebuje jen v Evropě asi 350 tun triklosanu. Látka se složitým chemickým názvem 5-chlor-2-(2,4-dichlorfenoxy)fenol) má schopnost hubit bakterie a používá se proto v mýdlech, zubních pastách, deodorantech, holících krémech a čistících prostředcích. V poslední době se začala přidávat i k textiliím jako ponožky nebo ložní prádlo. Před bakteriemi chrání triklosanem své produkty i výrobci dětských hraček, kuchyňského náčiní nebo pytlů na odpadky.

Triklosan se dostává do odpadních vod. V čističkách se ho drtivá většina odbourá nebo se naváže na čistírenské kaly. Jen malá část odchází s přečištěnou vodou pryč. I to však stačí k tomu, aby delfíni žijící v Atlantiku při pobřeží USA měli v krvi triklosan v koncentracích od 3 x 10-11 do 3 x 10-10. Zdá se to málo. Ale není. Molekuly triklosanu jsou velmi podobné hormonům štítné žlázy a mohou se v těle lidí i zvířat vázat na místa určená těmto hormonům. Laboratorní pokusy prokázaly, že v koncentracích od 3 x 10-11 působí triklosan jako tzv. endokrinní disruptor. To znamená, že je s to narušit jemné předivo hormonů v organismu. Nakolik zasahuje triklosan do života delfínů není jasné. Přesto autoři studie zveřejněné ve vědeckém časopise Environmental Pollution považují zamoření mořských ekosystémů touto látkou za závažné.

"Triklosan může u delfínů ale i u lidí vyvolat poruchy vývoje mozku a další závažné defekty," komentovala výsledky studie americká endokrinoložka Catherine Popperová ze Severoarizonské univerzity.