Má vlast opět otevírá Pražské jaro

r_2100x1400_regiony.png

Bylo by jistě zajímavé mít k dispozici všechny "Mé vlasti", které Pražské jaro kdy otevřely. Bylo by jich přes padesát - dva ročníky, kdy festival zahajovala jiná díla, jsou v tomto smyslu zcela zanedbatelné.

Je samozřejmé, že ty nejzajímavější interpretační počiny jsou v rozhlasovém hudebním archivu zachovány. Každá zahajovací Má vlast má vždy v sobě punc čehosi mimořádného. Ač skladbu důvěrně známe, vždy se na ni pro tyto okamžiky těšíme. A stejně tak je to s Beethovenovou Devátou. Není na světě festival, kterému by se už takřka v počátcích existence podařil tak neobyčejně důmyslný dramaturgický rámec - reprezentační dílo domácí světového významu, jako je Smetanova Má vlast, na počátku, a vrcholné, stále historicky aktuální a n celém světě všeobecně milované dílo, jakým je Beethovenova Devátá symfonie, na závěr. Málokde jsme svědky tak ideálně propojeného symbolu domova a světa, umožňujícího navíc jedinečnou světovou konfrontaci interpretací důvěrně známých skladeb.

Smetanova síň

V minulosti jme byli svědky mnoha domácích provedení Smetanova cyklu. V padesátých letech dostávala tuto příležitost Česká filharmonie, ale i další přední československé orchestry. Potom byla tímto úkolem pověřována většinou filharmonie, ovšem s citlivě volenými českými dirigenty, kteří se Smetanovým cyklem systematicky zabývali. V roce české hudby 1984 hráz domácích prolomil Lovro von Matačič a během dalších let následovali další význační zahraniční hosté. V 90. letech festival zahajují i jiné orchestry - domácí i zahraniční. Při pohledu na zajímavou plejádu všech festivalových zahájení připadá zcela logické, že za pultem České filharmonie letos stane její několikaletý stálý host, japonský dirigent Ken Ichiro Kobayashi. Známe ho z řady vynikajících filharmonických koncertů a zcela právem se můžeme těšit, že i ta letošní Má vlast nemalým dílem přispěje do historie její interpretace.