Létající redaktorka: Vánoce, čas pohody a klidu?

Máme za sebou první adventní neděli, a to znamená, že do Vánoc zbývá už jen kousek. Je zvláštní, že čím jsem starší, tím víc se nestačím divit, jak ten rok vždycky uteče. Dřív to bylo „ hurá Vánoce“ a teď je to spíš „Vánoce, zase?“.

Ne že bych svátky  neměla ráda, to zase jo. Sejít se s rodinou, pojíst trochu toho dobrého jídla (kterého pojím vždycky víc než trochu), pustit si nějakou tu pohádku, projít se Prahou a dát si někde svařák, zkrátka nikam nespěchat a mít se dobře. Tak na to se těším. Na ten klid, který si přejeme všichni každý rok navzájem. A realita?

„Uhněte! Nevidíte, že nemůžu projet s košíkem“. Tak přesně tohle byla ta památná věta, která tehdy zapříčinila to, že už do těch obřích obchodních center moc nelezu. Za prvé mi vlastě hypermarkety vadí a za druhé mi tam vadí lidi. A ta výzdoba? Nedávno jsem kolem jednoho nejmenovaného obchodního domu šla a dva dny jsem ještě viděla bílo, jak celý obchoďák zářil, jako zrovna vybuchlá jaderná elektrárna.

Využívám proto hojně internet, protože tam najdete taky skvosty. A navíc téměř nikam nemusíte. Jsem ve spoustě věcech staromódní, ale tohle je příjemná vychytávka té naší moderní doby.

Tak se mějte krásně a já jdu shánět dárky.

Vaše #letajiciredaktorka

P. S.: Pro navození správné nálady posílám písničku.

Spustit audio