Kostitřasy na Letné

9. listopad 2015
Zprávy

Na Letné se o víkendu sešli vyznavači jízdy na takzvaných kostitřasech, tedy na vysokých kolech. Na akci nazvané Pražská míle slavnostně zakončili sezónu. V Letenských sadech se sešlo mezi třicítkou a čtyřicítkou velocipedistů z celé republiky, jejich jízdě přihlížely desítky obdivovatelů.

Když byl v Praze na Smíchově založen Český klub velocipedistů, psal se rok 1880. Vysoké kolo tehdy učarovalo továrníkovi Janu Kohoutovi, který ho vyrobil pro své syny. Jeden z nich, Josef, pak vyhrál i mistrovství Rakouska-Uherska na jednu míli. Dnešní Pražská míle se kromě jiného jezdí i na jeho počest. A zájem o vysoká kola je stále velký i přesto, že se podle předsedy Českého klubu velocipedistů Jana Šupa jednalo o slepou uličku technického vývoje: „Napřed byla drezína, kde se člověk odrážel nohama. Pak se přidaly šlapky na přední kolo, ale přední kolo bylo maličké, takže se muselo šlapat hrozně rychle. No a tak se zvětšil obvod předního kola a vzniklo vysoké kolo.“

Už po deseti letech ale cyklisti přišli na to, že je lépe pohánět zadní kolo a výšku obou kol sjednotit. Nadšenci do historie ale na klasické velocipedy nedají dopustit a jízdu na vysokých kolech si užívají. Pánové, kteří na vysokých kolech jezdí, oblékají punčocháče, pumpky, ale i slavnostnější fraky a cylindry.

Na Letné nejprve předvedli cyklobalet, tedy tanec na vysokém kole. Do choreografie se zapojilo dvacet jezdců, kteří se mezi sebou proplétali a vytvářeli různé obrazce. "Jde o velmi zajímavé a unikátní představení, a sice rej na velocipedech," řekl Jan Bejšovec, který stojí za obnovením klubu velocipedistů. Podle něj se vystoupení dá přirovnat k baletu na kolech. Jezdci při něm předvádějí složité figury. "Jsme takové akvabely na velocipedech," uvedl Bejšovec.

Následoval závod na jednu míli a pak mistrovská disciplína – závod v pomalosti. Ten vyhraje cyklista, který cílovou rovinkou projede jako poslední, což znamená, že musí na trati jet co nejpomaleji. Balancovat při minimální rychlosti ve skoro dvoumetrové výšce přitom není nic jednoduchého. Pohled z vysokého kola ale prý stojí za to a vyrovná se pohledu z koňského hřbetu. Podle velocipedisty Bohouše Poláka je taková jízda i zdraví prospěšná. Jeho díky tomu prý přestala bolet záda: „Aby se udržel přímej směr, musí se stahovat řídítko proti noze, a tím se trénují záda.“

V Česku sídlí čtyři z celkových šesti výrobců vysokých kol na světě. Jezdit na nich zájemce naučí v některém z velocipedových spolků. V Praze sídlí na Smíchově nebo na Zbraslavi.

Tanec na vysokých kolech
autoři: Zdeněk Vesecký , jku
Spustit audio

Více z pořadu