Jsem introvert, herectví v sobě nemám, říká dcera známých herců Josefína Nesvadbová

Koronavirovou pandemii Josefína Nesvadbová zvládá dobře a nijak ji neomezuje. „Nemyslím si, že my jsme ta skupina, které by se to tolik dotklo, protože jednak žijeme na vesnici a druhak tam máme farmu, takže jsme venku dennodenně,“ říká. „Já to vnímám tak, že si možná ta příroda a ten shon a stres trošičku od všech odpočine.“

Jezdecké i divadelní tábory

Na JOJO ranči pořádá o prázdninách příměstské tábory. Je o ně velký zájem, takže jsou většinou během měsíce zcela zaplněné. „Vyhlásila jsem je někdy v únoru, protože byl tlak od rodičů na prázdniny, což je takhle každý rok. Takže já už mám od půlky března tábory plné.“

Kromě jezdeckých táborů se na statku konají i divadelní tábory, které si vzal na starosti herec a Josefínin partner Ondřej Kavan. „Máme to napůl, že já se věnuju se svojí asistentkou Alicí dětem dopoledne a Ondra si je bere po obědě. Do tmy s nimi zkouší, dělá s nimi různé bojovky a učí je improvizaci.“

Josefína Nesvadbová je dcera známých herců Světlany Nálepkové a Michala Nesvadby. Josefíně ale herectví nic neříká a zvolila si jinou cestu. „Upřímně, já jsem ve své podstatě introvert. Já tohle v sobě nemám. Na nich to jde vidět, jak prostě milují obecenstvo, jak milují návštěvy, kdy můžou vyprávět, předvádět se. Mě to nesmírně baví jako diváka. Já to obdivuju, baví mě film, baví mě to pozorovat, baví mě se o tom bavit, ale opravdu jen z téhle pozice.“

Nová kavárna

A i Josefínin partner pracuje jako herec. Ten se však kvůli koronaviru ocitl na nějakou dobu bez práce. Pomáhá proto na statku, společnost mu však chybí. „Tak jsem získala nápad a pořídila jsem takový konibus, bývalá Avie na převoz dobytka, a Ondřej si z ní teď dělá kavárnu. Takže může být na ranči a případně mi pomoct a zároveň tam bude mít tu možnost s těmi lidmi mluvit.“

Lektorka Josefína také provádí terapii vedenou koněm. „Funguje to tak, že vám přijde klient, je jedno, jestli je to dítě, dospělý člověk nebo pár, skupiny kamarádek. Klient si vezme terapeutického koně, mám na to jednu kobylku, která to dává. Ono je důležité, aby kůň ty energie lidí dobře snášel, protože ne každému je to příjemné. Snažím se při té práci být venku z kruhové ohrady, kde se odehrává určitý přenos nějaké informace. Ten člověk má ode mě tři, čtyři úkoly a snaží se s koněm nějakým způsobem domluvit.“

Celý díl si pusťte v audioarchivu nebo na audioportále mujRozhlas.