Jedovaté spalovny?

Nejčastěji prý spalovny překračují limity pro emisní koncentrace dioxinů. Ještě hůř než s emisemi do vzduchu jsou na tom však podle vedoucího protitoxické kampaně Arniky Jindřicha Petrlíka spalovny s toxickými látkami v popílku, ty však nikdo neměří. "Z daného množství odpadu zbude po jeho spálení třetina nového, desetinu z tohoto množství tvoří hodně toxický popílek, obsah škodlivin v něm nikdo neměří," uvedl Petrlík. Nebezpečí se podle něj skrývá v následném použití popílku, například jako stavebního materiálu. Dioxiny jsou vysoce toxické látky, které i ve stopovém množství mohou ovlivnit imunitní systém člověka. Arnika proto chce, aby spalovny, ale například i chemičky, měly povinnost měřit jejich obsah v odpadech. "Vznikají všude, kde hoří chlorované látky, takže měřit by se jejich obsah měl i ve spáleništích," míní Petrlík. S požadavkem stálých měření, jaká se provádějí pro škodliviny unikající do ovzduší, a zavedení limitů pro obsah dioxinů v tuhých odpadech hodlá Arnika oslovit ministra životního prostředí Libora Ambrozka (KDU-ČSL). Arnika srovnává každoročně množství dioxinů vypouštěných jednotlivými spalovnami, loni podle jejích výpočtů vypustila nejvíc dioxinů pardubická Synthesia, spalovna ČKD-DIZ v pražských Vysočanech a spalovna KOH-I-NOOR České Budějovice. Před dvěma lety to byly cementárny Radotín, Čížkovice a Prachovice. Celkový objem dioxinů Petrlík vypočítal vynásobením naměřené hodinové produkce dioxinů dobou, po kterou byla zařízení v provozu. Z hlediska nevyšších koncentrací dioxinů v kouři na tom podle informací ČIŽP loni byla nejhůř chemička v Roztokách u Prahy, na druhém místě výše zmíněná českobudějovická spalovna a opět vysočanská spalovna. Všechny tři spalovny byly odstaveny a v současnosti nejsou v provozu. Jak Petrlík přiznal, tabulka nemusí být úplná, protože všechna data jeho organizace nezískala. Například v roce 2002 tabulku vedla spalovna benešovské nemocnice, loňská data Arnika nemá. Obecně se podle Petrlíka zlepšuje evidence jednotlivých měření. Jednorázová měření však podle něj nemohou postihnout skutečné hodnoty. Spalovny musejí měřit dvakrát za rok, a to vždy třikrát po šesti hodinách. O měření dva týdny předem informují ČIŽP, jejíž pracovníci mohou přijít průběh akce zkontrolovat. "Většinou se spalovna připraví, při měření se snaží udržovat stálé teploty, při nichž vzniká dioxinů nejméně. Nejvíc jich naopak vzniká při rozehřívání a zhasínání," vysvětlil Petrlík. Aby byla měření objektivnější, navrhuje Arnika kontinuální odběr vzorků po dobu dvou týdnů, jak to je uzákoněno například v Belgii.