Je pro mě docela těžké točit s neznámým kolegou milostnou scénku, říká Bernášková

Jana Bernášková hraje hned v několika divadlech. Už na jaře by se navíc měla objevit na televizních obrazovkách ve zbrusu novém seriálu. „Ještě nemůžu prozradit, o co se jedná. Moc se na něj ale těším.“

Práci před kamerou miluje stejně jako divadlo, i když se ty dvě práce hodně liší. „V divadle s rolí žijete dlouho a s každým představení můžete svůj výkon vylepšovat. Při natáčení se musí člověk soustředit a během pár chvil ze sebe vydat maximum. To, co předvedete před kamerou, se už navíc nedá vrátit. Někteří kolegové umí podat skvělý výkon hned. Já mám raději, když je na práci více času. Musím se vždycky chvíli rozkoukávat. Navíc jsem docela stydlivá a je pro mě docela těžké přijít na plac a začít s naprosto neznámým kolegou točit třeba milostnou scénu,“ líčí herečka.

Herečkou chtěla být odmalička. Své přání ale před okolím dlouho tajila. Vyrůstala totiž na druhém konci republiky a být herečka prý bylo jako chtít letět na Mars. „Snila jsem o tom ale pořád a natáčela jsem fiktivní filmy. Až na konzervatoři jsem potkala lidi, kteří také měli ve svých představách kolem sebe kameru,“ směje se Jana Bernášková.

S nemocným tatínkem procestovala svět

Zatímco dnes jde z role do role, před časem to tak nebylo. Naordinovala si totiž pracovní pauzu. Místo hraní pečovala o svého umírajícího tatínka.  „Tatínek šel na banální operaci, při které mu zjistili rakovinu slinivky. Jak to dopadne, bylo celkem jasné. Já s ním byla rok a půl. Tatínek byl velký workoholik, stále něco dělal. Až když onemocněl, začal konečně žít. Procestovali jsme spolu kus světa,“ vypráví Jana Bernášková, které v těžkých dnech pomáhala maminka.  „Oni byli rozvedení, ale dokázali si odpustit a moc se spolu nasmáli. Já se díky tomu naučila, že všechno se dá vyřešit a znovu propojit,“ líčí herečka, která při pečování o tatínka začala psát knihu.

Celý rozhovor si můžete poslechnout na novém audioportále mujRozhlas. Nezapomeňte se podívat také na videozáznam.