Jan Fingerland: Naživu jen podmínečně – izraelští rukojmí v Gaze
V Gaze jsou více než dvě stovky rukojmí, převážně izraelských. Jedním z tragických rysů jejich situace je skutečnost, že jejich zájem je opačný než zájem jejich vlasti.
Počet unesených se neustále zvyšuje – nikoli doslova, ale v tom smyslu, že se zpřesňují informace o všech, kdo se nedobrovolně nacházejí v rukou únosců. Je možné, že ne všichni jsou naživu, podle několik dní starého tvrzení Hamásu část unesených zahynula při izraelském bombardování. Navíc je mezi unesenými velký počet starých lidí a velmi malých dětí, kteří nemusejí těžké podmínky přežít.
Nezapomenuti v Gaze
Počet rukojmí se též mezitím snížil o celkem čtyři ženy, nejdříve matku s dcerou, které mají americké občanství, jejich babička s izraelským pasem zůstává v Gaze. Hamás poté propustil dvě Izraelky ve vysokém věku.
Čtěte také
Díky rozhovoru, který jedna z nich poskytla v nemocnici, máme alespoň dílčí informace. Zatímco únosci se k ní chovali hrubě, podmínky v samotné Gaze nebyly tak hrozné, což dává naději pro alespoň část unesených.
Postupné propouštění rukojmí je dobrou zprávou pro samotné unesené a jejich rodiny, ale komplikuje rozhodnutí vlády o spuštění pozemní operace, o níž se Izraelci domnívají, že je nevyhnutelná pro zajištění národní bezpečnosti, a všichni vědí, že okno příležitosti se brzy zavře. Hamásu se tak postupným propouštěním daří tříštit jednotnou frontu.
Tlak na vládu vyvíjejí nejen rodiny unesených, ale také zahraniční vlády, jejichž občané jsou mezi unesenými. Vědí, že jejich lidé mají větší šanci být propuštěni, což vede k paradoxnímu důsledku, že Izraelci, aby udrželi zahraniční podporu, musejí upřednostňovat propuštění cizinců před vlastními občany.
Čtěte také
Všem je jasné, že po zahájení pozemní invaze může být pozdě, rukojmí mohou zahynout, nebo být použiti jako živé štíty. Neméně riskantní může být případný izraelský pokus o jejich osvobození.
Hamásu se zpomalováním vývoje také daří postupně zjemňovat svou poškozenou image – přece dělá „humanitární gesta“, zatímco vzpomínka na hrůzy ze 7. října bledne. Izraelci jsou nepříjemně zaskočeni tím, že jsou vyzýváni k dodávkám vody, elektřiny a humanitární pomoci do Gazy, aniž by to kterákoli vláda spojovala s podmínkou propuštění rukojmí, nebo alespoň přístupu představitelé nějaké mezinárodní organizace.
Rukojmími zájmů
Situaci komplikuje skutečnost, že nejen že není jasné, kolik je unesených v Gaze je a kde, ale také, zda má všechny v moci hnutí Hamás. Po prolomení bariéry se do Izraele na loupení, vraždění a lov lidí vypravily i jiné skupinky, motivované příslibem vysoké finanční odměny.
Čtěte také
Je ale možné, že už má všechny unesené pod kontrolou. Gilada Šalita kdysi z Izraele neunesl Hamás, ale jiná skupina, od níž vládní hnutí tuto trofej převzalo a po letech výhodně směnilo.
Hamás má nepochybně zájem na tom, aby alespoň část rukojmí přežila. Může si dovolit propouštět jednotlivce, nebo část lidí obětovat, protože má v moci velké množství vězňů, a také ví, že Izraelci usilují o návrat každého člověka i za vysokou cenu, dokonce i mrtvých těl. Na hranicích Gazy jedna občanská organizace přistavila nákladní vůz s megafony, pomocí kterých volají jména unesených, aby jim dali najevo, že nejsou zapomenuti.
Hamás ví, že izraelská vláda, která spustí ofenzivu, de facto poruší nepsanou společenskou dohodu, v jistém smyslu unesené obětuje, a s tímto faktem pracuje. Někteří se možná dostanou na svobodu až po válce, pokud přežijí. Komunikace mezi Hamásem a třetími stranami je už řadu dní v běhu, jde o zástupce dvou zemí, které mají na Hamás vliv, totiž Egypta a Kataru. Ti mají své vlastní preference a priority.
Ostatní zdánlivě vlivní hráči, jako USA nebo Turecko, mohou stát jen v pozadí a dávat určité podněty. Dvě stovky lidí zadržovaných kdesi ve sklepích jsou tedy nástrojem složité hry, které se účastní velké množství hráčů s nejrůznějšími vlastními zájmy.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
