Jak jsem se stala mořskou pannou

Pamatujete si na kreslený seriál Ariel? Já ho v dětství milovala a občas jsem si jako malá představovala, jaké by to bylo plout si v podmořských hlubinách s lehkostí sobě vlastní...

Při jednom natáčení o veřejných kluzištích jsem narazila na sympatickou rodinku. Maminka u mantinelu pozorně sledovala dcerku na ledě a já se s ní přirozeně dala do řeči. Otevřeně líčila, jaké všechny sporty jejich rodina dělá. Načež z ní po chvilce vypadla věta: „No víte, ona dcera hodně plave. Ona je totiž mořská panna…“

Přiznám se, že mě to upřímně šokovalo. Chvilku jsem nevěděla, jestli si ze mě náhodou nedělá legraci, načež  jsem se přistihla, jak těkám očima po ledě a hledám tu její mořskou pannu. Jak v tom může bruslit?

Den D

A tak jsem narazila na kroužek plavání s mořskou ploutví. Přesněji s mono ploutví. Podobné vybavení používají třeba profesionální potápěči. S jedním rozdílem. Nemusí se před každým ponorem soukat do růžových třpytivých vaků připomínající tělo mořské panny.

Létající redaktorka Sabina Vosecká si vyzkoušela, jaké to je být mořskou pannou

K mému překvapení je kroužek poměrně rozšířený a oblíbený i v zahraničí. Já jsem vyrazila natáčet do aquaparku v Čestlicích. Holčičky ve věku od 5 do 12 let zkušeně vklouzly do svých ploutví a předváděly mi za dohledu trenérky nejrůznější cviky. Žasla jsem nad tím, jak se umí pod vodou ladně pohybovat. Vypadalo to snadně, ale došlo mi, že to vyžaduje poctivý trénink. Plavat s ladností s nohama v jedné ploutvi rozhodně není jen tak. Samozřejmě mě neminula nabídka si to vyzkoušet. A tak jsem se nechala ukecat a na závěr jsem se s pomocí asistence nasoukala do dospěláckého tyrkysového převleku mořské panny. Holky řvaly smíchy a já taky. Do vody jsem se ale neodvážila. Tu rozbitou hlavu o kraj bazénu si radši nechám na příště. 

Mořským pannám zdar!

Vaše Sabina <3 

#letajiciredaktorka

Spustit audio