Filip Hrubý: V Nairobi jsem byl rok mzungu na mateřské dovolené

Po osmi letech vyměnil manažerskou pozici za mateřskou dovolenou. Ovšem stal se z něj asi první český muž, který ji trávil v Keni. „Bylo to plánované rozhodnutí, měli jsme šanci si splnit několik životních snů – žít nějakou dobu v cizí exotické zemi, poznat ji jinak než jako turisté a v té zemi nejenom žít, ale i pracovat. Já už jsem se po těch osmi letech cítil trošku unavený, takže jsme si řekli, že se pokusíme najít práci v zahraničí pro moji manželku Moniku,“ vysvětluje Filip.

Muž, který se stará o děti, budí v Keni údiv

Filip Hrubý s mladší dcerou Lelou|foto: Filip Hrubý

A tak se společně se čtyřletou Adinou a roční Lelou na rok přestěhovali do Nairobi. „Pro Keňany je evropský životní koncept muže na mateřské dovolené natolik cizí a vzdálený, že to vůbec nechápali. Měl jsem několik dlouhých rozhovorů se vzdělanými lidmi i s chudými lidmi bez vzdělání a nepodařilo se mi jim to vlastně nikdy vysvětlit. Budilo to údiv maskovaný pochopením, ale měl jsem velmi silný dojem, že k tomu pochopení nikdy nedošlo.“

„Den člověka na mateřské v Keni a v České republice se příliš neliší. Ten denní režim a jistý stres, který s sebou ta péče o děti nese, jsou identické. Samozřejmě život v Nairobi má svá specifika. V podstatě tam neexistují chodníky, takže přes den nemůžete jezdit s kočárkem. Jste tedy závislí na autě. Návštěva několika parků nebo hřišť ve městě pak vyžaduje velice pečlivé logistické plánování, protože dalším specifikem života v Nairobi jsou dopravní zácpy,“ popisuje Filip Hrubý.

Dcery si zvykly rychle, starší z nich chodila v Nairobi do školky

Adina a její afričtí spolužáci v nairobské školce|foto: Filip Hrubý

„Lele byl rok, takže ta moc nechápala, co se děje. Adina sice vnímala, že se něco děje, ale ty děti ve čtyřech letech ještě nejsou schopné uvažovat v takových velkých časových celcích. Takže se nás na začátku neustále ptala, kolikrát se ještě vyspí, než pojedeme domů.“

Po dvou měsících tu Adina dokonce začala chodit do školky. „Samozřejmě, že když přišla do školky, kde nikomu nerozuměla, a kde musela jíst jídlo, které pro ni bylo poměrně dost exotické, tak to vyžadovalo jistou adaptaci. Ale po měsíci si zvykla. Záhy si našla kamarády a po roce už mluvila naprosto plynnou keňskou angličtinou.“

„První slovo, které začala říkat Lela, bylo anglické move. Ona ho vyslovovala mof a skutečně to takhle vyštěkávala. Byl to základní způsob, jak si zjednat respekt,“ směje se Filip.

V Nairobi si bohatí a chudí vidí do talíře

„Nairobi se rozkládá na relativně malé ploše, od každé bohaté čtvrti je slum vzdálený v řádu stovek metrů. U nás to byl slum Kavangvare. Samozřejmě všichni bohatí ty chudé zaměstnávají, takže tito lidé mají možnost každý den srovnávat svůj životní standard s těmi bohatými. Ten rozdíl je naprosto propastný a to samozřejmě plodí kriminalitu. V Nairobi je kriminalita ohromná, ale je to věc, se kterou se naučíte žít. Musíte si zvyknout na to, že večer se nikde nemůžete procházet a je nejlepší jezdit autem.“

Sníte-li o Africe, Keňa vaše sny naplní

Filip Hrubý s Masaji pod Olorgesailie |foto: Filip Hrubý

„Keňa je ohromně různorodá, najdete tam vysoké hory, Mount Kenya má přes 5000 m.n.m., má deštný prales na hranicích s Ugandou, má poušť na hranicích se Somálskem, má ovšem také vysočinu, má nádherné pobřeží a samozřejmě savany plné zvěře. Ať už vyjedete z Nairobi na jakoukoliv stranu, do pár set metrů vám kolem silnice začnou defilovat zebry, antilopy, žirafy. Ve čtvrti zhruba kilometr od nás dokonce zastavil ráno dopravu lev. Dostal se sem z přilehlého národního parku.“

„Je dobré podotknout, chystáte-li se na safari s dětmi, tak přesto, že budou nadšené tou představou, velice rychle je to znudí. Když po dvou hodinách v autě vidí už pátou žirafí rodinku, tak je to nebaví, z toho auta chtějí vystoupit, což je problém, protože to se v těch safari parcích nesmí. Z naší zkušenosti jsme si to safari užili spíše my než naše holčičky,“ vzpomíná Filip Hrubý.

Z celé této roční zkušenosti vznikla i kniha s názvem Táta mezi žirafami.