DÍKY

26. září 2002

Už jednou jsem tu mluvil podle námětu spolupracovníka Reginy Marina Knoblocha, kterého znáte z našich pořadů Tmavomodrý svět a Senior klub. Tentokrát mi navrhl, abych promluvil o slůvku díky, hlavně o jeho předložkovém použití, především však o nesprávném používání této jak se odborně říká druhotné čili sekundární neboli nepovodní, též nevlastní předložky.

Řečeno srozumitelně, pan Knobloch měl na mysli použití předložky díky ve větách jako "vznikl požár, díky němuž uhořeli dva lidé" či "díky vzrůstajícímu počtu znásilnění zachvátil sídliště strach". V těchto případech se předložka díky používá k vyjádření příčiny něčeho nežádoucího, přičemž za správné se pokládá jen to, když díky použijeme jako vyjádření příčiny něčeho kladného. Tedy třeba ve větě "díky dobré práci policie počet znásilnění podstatně klesl". Kritici nesprávného - ale velmi rozšířeného - používaní nevlastní předložky díky poukazují na jasnou souvislost mezi ní a podstatným jménem dík ve významu projev vděčnosti, poděkování a mají pravdu. Avšak nemají tak docela pravdu, že v oněch nežádoucích souvislostech lze vždy použít nevlastní předložku vinou. Není to možné úplně vždycky, ale koneckonců vždycky lze větu přeformulovat tak, aby smysl zůstal zachován a nesprávně použitá předložka díky se neobjevila. Neodpustím si ale dodat, že správná snaha zachovat správné používání předložky díky podle mne nebude mít trvalý úspěch. Její nesprávné používání je až příliš rozšířené, a to bývá signál, že jazyk to tak chce, a že si to tudíž prosadí. Příkladů přijetí původně nesprávných jevů do spisovného jazyka je mnoho. Ale opusťme v těchto povídáních neobvyklé téma jazykové správnosti a nesprávnosti a povězme si něco o původu slov díky a dík a od nich odvozených výrazů děkovat a děkuji. Asi vás to překvapí, možná dokonce zarmoutí, ale nedá se nic dělat - jde o slova německá. Podobná slova se sice vyskytují i ve slovenštině a v polštině, také ve staré češtině bylo slovo diek, ale to znamená jen to, že k převzetí došlo už dávno. Česká, slovenská a polská slova vznikla ze starohornoněmeckého denke, díky, z něhož je v moderní němčině podstatné jméno Dank, tedy dík. Zajímavé určitě také je, že starohornoněmecké slovo bezprostředně souvisí s německým denken, myslet. Původně tedy šlo o myšlenku na prokázané dobrodiní a odtud je pak význam slova vděčnost. S významem myšlenka pak souvisí i další české slovo, které je slovům děkovat a děkuji zjevně podobné, totiž výraz bezděky. Když něco děláme bezděky, děláme to bezmyšlenkovitě.

Dotazy, připomínky a náměty mi můžete psát na novou e-mailovou adresu mnovotny@rozhlas.cz

autor: Michal Novotný
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

Karel Klostermann Ze světa lesních samot

Ze světa lesních samot

Koupit

Román klasika české literatury zobrazuje dramatické změny poměrů na česko-bavorském pomezí v posledním čtvrtletí 19. století, kdy ustálený životní řád "světa lesních samot" narušila živelná katastrofa.