Devadesátkami to neskončilo, otevřený rasismus je dál součástí života Romů v Česku
Před třiceti lety byl v Písku zavražděn mladý Rom Tibor Danihel. Městský soud nejdřív obviněné skinheady zprostil viny. Případ se k soudu několikrát vrátil, aby v roce 1999 nakonec padly tři tvrdší tresty. Podle aktivisty Michala Mižigára byla devadesátá léta pro Romy obzvlášť náročná. Na ulicích už je sice bezpečněji, ale otevřený rasismus zůstává například na trhu s bydlením.
Když byl Tibor Danihel vinou rasistické skupiny mladíků vytažen z řeky Otavy bez známek života, byly Michalovi Mižigárovi tři roky. Jeho babička bydlela kousek od Danihelových a na konci devadesátých let celá rodina silně zvažovala emigraci z Česka. Nakonec zůstali. Michal vystudoval romistiku na Univerzitě Karlově v bakalářském programu a dokončuje magisterský obor komparativní historie na Středoevropské univerzitě ve Vídni.
Čtěte také
„Jednou se mi zdálo, že jdu s babičkou z obchodu, kde koupila brambory v papírovém pytlíku. Když jsme pak šli domu, tak mě babička táhla za ruku, protože nás naháněla skupina mladých holohlavých mužů. Pamatuju si, jak se ten pytlík roztrhl, a brambory se rozsypaly po ulici. Myslel jsem, že se mi to zdálo, ale babička mi řekla – ne, tohle se nám stalo,“ připomíná si záblesky z devadesátých let Michal a druhým dechem dodává, že měl velké štěstí. Babička s dědou ho zasvětili do romské kultury a vyprávěli mu pohádky v romštině. „To nikdo ve škole neznal a já jsem jim to neměl jak předat. To byl moment, kdy jsem si řekl - oni nás neznají, oni o nás nic nevědí,“ popisuje Michal, který se romské kultuře od té doby věnuje.
Podle studie Obraz Romů ve středoevropských masmédiích po roce 1989 byla písecká událost zprvu v médiích popisována bez interetnického kontextu, nebo bez příčinné souvislosti mezi jednáním skinheadů a utonutím Tibora Danihela. „Byla to taková doba, kdy nikdo nezaručoval bezpečnost, ani policie. V roce 1997–98 začaly ty emigrace do Velké Británie a i my jsme byly rozhodnuti, že půjdeme, ale děda to zastavil a řekl, ‚tu jsme doma‘,“ vypráví Michal Mižigár. Podle něj už je sice na ulicích bezpečněji, ale vztahy mezi Romy a většinou jsou pořád velmi napjaté.
Jak vznikla vlna emigrací Romů do Velké Británie a do Kanady? Proč se stal z Michala Mižigára aktivista za práva Romů? Proč se nedá integrace romské menšiny redukovat na sociální problémy? Poslechněte si celou Vlnu.
Související
-
Členství jen pro Romy, co pracují a platí dluhy? S religionistkou o křesťanských církvích a Romech
Romové a křesťanské církve. Jak vypadá soužití nejpočetnější etnické menšiny v Česku a Jednoty bratrské, Římskokatolické církve nebo Československé církve husitské?
-
Bál jsem se holky oslovovat, protože jsem Rom. Raději randím s cizinkami, neřeší můj původ
„Sám sobě jsem se nelíbil, protože mi nikdo neřekl, že i kluci jako já můžou být hezký. Myslel jsem si, že bych musel být bílej a hubenej,“ říká Nick.
-
„Ale ty nejsi jako oni, ty jsi jiná.“ Jak na duševní zdraví dopadá rasismus?
„Když jste stále upozorňováni na svou odlišnost, můžete se cítit izolovaní a nepochopení. Čelíte stresu a můžete mít úzkost ze setkávání s cizími lidmi,“ říká psycholožka.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
