Daniel Hůlka: Už v první třídě jsem chodil za školu

Daniel Hůlka pochází z rodiny, která měla problémy s komunistickým režimem. „Pradědeček byl uhlobaron, tak se to s námi vleklo. Děda, toho nejdřív v 50. letech odsoudili k trestu smrti, pak to snížili na doživotí a nakonec ho už nemocného z vězení pustili domů umřít. Táta byl taky zavřejnej, v 70. letech,“ vypráví Daniel Hůlka. „Já jsem o tom dlouho nevěděl, mně byly 3, 4 roky, všichni mi říkali, že tatínek je někde pracovně, pak že je nemocnej a nakonec přišla někde na pískovišti kamarádka a řekla mi: Víš, kde je tvůj táta? A všechno mi řekla. Tak jsme se poprali. Doma mi to máma a strejda potom vysvětlili.“

Další vzpomínku má Daniel na tatínkův návrat. „Když odcházel, byl to černovlasej a vysokej sportovec, když se vracel, byl to bělovlasej shrbenej pán, co vážil asi tak 50 kilo. Byl dva a půl roku na samotce ve vazbě, nic mu nedokázali. Je to můj hrdina, je to můj vzor správnýho chlapa. Bohužel pak táta zemřel v necelejch 58 letech na rakovinu, bylo to hrozný. Šel jsem ke kamarádovi a hrozně jsme se opili. Když jsem šel z pohřbu, tak jsem se koupal v obleku ve Džbánu, bylo to hrozný, já jsme ho strašně miloval. Mně se o tátovi doteď zdá tak jednou týdně. A dodnes, když o něm mluvím, tak mi jdou slzy do očí,“ pohnutě vypráví Dan Hůlka.

Daniel prý nikdy nebyl moc dobrý student, alespoň ze začátku. „Už od první třídy jsem chodil za školu, já jsem to bral jako omezování osobní svobody. Navíc jsem nechápal, proč musím říkat soudružka učitelka, když soudruzi jsou přece špatný. Od pátý třídy jsem měl dvojku z chování, vystřídal jsem celkem tři základní školy. A nakonec jsem se dostal na školu, kde bylo všechno jinak. A v devátý třídě jsem měl samý jedničky,“ líčí svoje školní léta.

Daniel Hůlka vyprávěl i o muzikálu Dracula, o tom, jak skončil v nemocnici a o tom, jak se mu daří právě teď. Celý rozhovor si můžete poslechnout v našem archivu.