Cyklista Josef Dressler přežil zásah 3 000 voltů

Josef Dressler sportoval odmalička, ale kolo ho začalo víc zajímat až ve třinácti letech. Jedno mu v 80. letech vyrobil tatínek podle návodu v časopise. „Tatínek byl zručný a kolo mi vyrobil. Když jsem ale po letech mluvil s autorem toho návodu, říkal, že mu psala spousta rozhořčených tatínků, který na to třeba neměli podmínky a nemohli svařit ten rám, nebo byli i méně zručný a jejich synové to nechápali. Můj tatínek ho složil, byl manuálně šikovnej, to kolo asi za dva měsíce postavil a já jsem na něm jezdil asi tři roky. To kolo bylo krásný.“

Později na kole Josef vyskákal na Petřín i na Žižkovskou rozhlednu a pokukoval i po Eiffelovce: „Do Paříže nás ale nechtěli pustit. Mě potom postupem času to skákání do schodů přešlo, už to nebylo to, co mě zajímá.“

Na kole jezdí i po Praze: „Mám městské kolo, má jen jeden převod a úzká řídítka. Baví mě jezdit v džínách a s přilbou. Doprava ve městě ale není úplně jednoduchá. Řidiči by se měli přestat chovat jako nepřátelé cyklistů. Kdyby jezdilo cyklistů víc, byla by Praha příjemnější a čistší.“

Josefa Dresslera potkala i vážná nehoda. Sice ne na kole, ale přesto s kolem souvisela. „Natáčeli jsme tenkrát videoklip, točili jsme už celej den a jezdili jsme ve Vršovicích na vlacích a chtěli jsme se podívat na další vagony, kde bylo trochu lepší světlo. Tak jsem vylezl nahoru a sáhnul jsem si na kabel nad vagóny, ve kterém jsou 3 000 voltů stejnosměrnýho proudu. Já jsem ho chytnul a druhou rukou jsem se držel železnýho zábradlí. To, co jsem prožíval, to by bylo na samostatnej pořad. Je jasný, že jsem měl obrovský štěstí, že mi uklouzly nohy a spadnul jsem na zem, takže ten proud mnou procházel sotva půl vteřiny, ale mně to připadalo jako půl minuty. Pak jsem byl dva dny v nemocnici na pozorování. Myslel jsem, že se pak třeba při jízdě na motorce budu víc bát, ale po sedmi měsících, když jsem na ní zase sednul, cítíl jsem, že jsem zase poprvé šťastnej díky něčemu jinýmu, než jen proto, že jsem naživu.“

Dnes se Josef Dressler věnuje výuce jízdy na kole: „Baví mě to, ukazujeme lidem, jak mít větší radost z jízdy na kole. To je pro mě větší odměna než všechny medaile, co jsem kdy získal.“