Čas na zábavu si vždycky najdu

Mahulenina maminka byla modelka a tatínek architekt. Oba byli bohémové a jak říká Mahulena, byli trochu jiná rodina než ostatní. „My jsme byli vždycky jiný. Neměli jsme dveře, neměli jsme záclony. Já jsem třeba toužila mít postel na nožičkách, ale neměla. Tatínek říkal, že dveře a záclony mají burani. Já jsem je za to nesnášela. A dneska jsem zjistila, že v tom taky žiju, že měli pravdu a cítím se v tom doma,“ směje se Mahulena.

Mahulena začala točit už jako malé dítě. „Maminka fotila a neměla hlídání, tak jsem chodila s ní. Když potřebovali malou holčičku, co se nestydí, tak přitáhli mě. A už jako dítě jsem točila, jenom když jsem chtěla. Třeba o prázdninách jsem si to zařídila, že jsem nikdy netočila, přes to vlak nejel. Já jsem se tak rozhodla. Ve škole jsem problémy neměla, všechno jsem stíhala a ani jsem se nemusela učit. Vždycky jsem si našla čas na zábavu. Já si ten život umím naplánovat tak, že ta práce je napůl s radostí, abychom se nezbláznili.“

Vztah s maminkou se Mahuleně zkomplikoval, když jí bylo šestnáct. „Máma mě vyhodila z domova, my jsme se furt hádaly. Tak jsem šla, protože jsem tvrdohlavá. Bydlela jsem na chatě, po kamarádech. Jeden čas se o mě starala kamarádka. Nikdy jsem si mámě neřekla o peníze, byla jsem strašně tvrdohlavá a hrdá, dlouho jsme spolu nemluvily. Pak když byla maminka těžce nemocná, ty poslední měsíce a roky už jsme byly zase kamarádi.“