Bojovník s duší jogína. Martin Svozil o práci u Útvaru rychlého nasazení a svém odchodu. Jóga mi přinesla svobodu, říká

Vyučil se zámečníkem, protože se chtěl postarat o rodinu, která žila bez otce. Jemu prý tátu nahrazovala parta. Vyrůstal na vesnici a formovala ho i příroda, kam rád chodil. „Vždycky jsem byl lehce ušlápnuté dítě. Ještě na vojně jsem byl drobek. Už jsem ale nechtěl být bitý od kamarádů, a proto jsem se dal k paragánům, abych se stal někým.“ Dodnes je přesvědčen o tom, že by mladí muži potřebovali nějaký rituál, který by je z kluka změnil v muže. „Základní vojenskou službu se šikanou, jaká tu bývala, bych ale vracet nechtěl.“

Život v uniformě

Po vojně nastoupil do policejních řad a díky práci v uniformě si vyřešil spoustu psychických problémů z dětství „Začal jsem si věřit a postupně jsem zjišťoval, kdo vlastně jsem.“ Pro práci v URNA je podle Martina Svozila potřeba nejen fyzická, ale možná mnohem víc psychická síla. „Tělo se dá natrénovat, ale pokud to nemáte v hlavě, tak nemůžete uspět.“

To, co jsme považovali za normální, by běžného člověka přivedlo do Bohnic.
Martin Svozil o působení v URNA

Asi nejhorším zážitkem pro Martina Svozila paradoxně nebyl Afghánistán nebo Irák, ale zásah v nočním klubu, kde asi hodinu resuscitovali mladou dívku. Nepřežila a asi dva měsíce mu vstupovala do snů. „Já tehdy volal kolegovi, že asi budu muset skončit. Dodnes mám problém o tom mluvit,“ vyprávěl nám Martin Svozil.

Jóga mu prý přinesla do života hlavně svobodu. Byl to důvod, proč se rozhodl nechat práce pro URNA a naplno se vrhnout na cvičení? Jak těžké bylo opustit svět, na který byl zvyklý? Čemu se chce věnovat a jaké má plány? Poslechněte si celý rozhovor.