Barbara Nesvadbová: Nikdy jsem neviděla tak zničené děti jako ty z Ukrajiny. Mám radost, jak se v naší škole lepší

Léta s covidem uštědřila naší společnosti velkou ránu, o tom je Barbara Nesvadbová přesvědčená. „Na své dceři a jejích kamarádech vidím krystalickou úzkost a bezcílnost.“ Sama se prý snaží plánovaně na lidi usmívat a nepouštět na ně svůj strach. Vyrostla v rodině dvou psychiatrů a právě rodiče prý do jisté míry mohou za její touhu pomáhat druhým.

Moje maminka vždycky říká, že dobro plodí dobro.
Barbara Nesvadbová

V současnosti pomáhá nejen dětem s postižením, ale také dětem, které přišly z válkou sužované Ukrajiny. Fond Be Charity pro ně zařídil několik tříd. „Já jsem nikdy neviděla tak zničené děti. Když jsem se s nimi setkala poprvé, vůbec se neusmívaly. To trauma je všudypřítomné. Mám ale velkou radost, že se zlepšují.“ 

Štěstí na lidi v okolí

Aby byl člověk schopen pomáhat druhým, musí se starat také o sebe a svou psychickou i fyzickou kondici. „Psychohygiena je hodně důležitá, ale já nad sebou moc nepřemýšlím. Mám obrovské štěstí na kamarády a na lásku, mám dceru – parťáka, maminku a taky mám 11 zvířat. V jednoduchosti je největší síla a mě stačí sednout si s kávou, jít do lesa nebo jít plavat.“

„Mám taky jednu neřest – detektivky. Jsem schopná za sobotní noc přečíst celou knihu a totálně si tím vyčistit hlavu,“ vypráví Barbara Nesvadbová s tím, že je díky své profesi spisovatelky dost zádumčivý člověk, kterého občas navlečou kolegové jako medvěda do šatečků. „To se pak celý den směju na pódiu, ale pak si zase ráda zalezu na vesnici k psaní a kočkám.“

Proč dlouholetá šéfredaktorka módního časopisu dnes už nemůže slyšet o květinových vzorech a krémech proti celulitidě? A dokázala by se někdy vzdát psaní? I o tom byla v pořadu Až na dřeň řeč, poslechněte si celý rozhovor.