Bára Štěpánová: Chlap bez práce strašně strádá

11. říjen 2015

Herečka Bára Štěpánová hraje v populárním televizním seriálu a přitom stále touží po filmové roli. Na svou profesi ale nedá dopustit. Na Regině byla hostem v pořadu Až na dřeň.

Jediné angažmá Báry Štěpánové bylo v divadle v Plzni. Tam si zahrála velké role ze světového repertoáru. „Pak jsem byla u Františka Ringo Čecha, což byla velká škola. Naučila jsem se improvizovat, a to je velká výhoda. Herec se pak nemůže ztratit, i když zapomene text.“

Teď Báru Štěpánovou můžete asi nejčastěji vidět v televizi v oblíbeném seriálu. Za svou roli je prý vděčná. „Dobrý herecký výkon můžu předvést i v nekonečném seriálu. Navíc na něj lidi koukají. Herec, kterého nikdo nezná, tak to je smutný. Když se vás někdo zeptá, co děláte, a vy odpovíte, že jste herečka a dotyčný vás nezná – i to jsem zažila - tak to je vážně smutný.“

Chlap bez práce je horší než ženská bez práce

Když herec nedostává role, nemá nabídky, je to podle Báry mnohem horší pro muže než pro ženy. „Ten chlap totiž strašně strádá. Muž byl v naší civilizaci vždycky ten, kdo má živit rodinu. Někteří moji kolegové, ti makají: zájezdy, divadlo, natáčení, dabing – protože teď práce je, ale potom už být nemusí. Ženská, ta to zvládne líp.“

Profese je pro mě na prvním místě

Bára hraje i v divadle Palace ve hře Jak uvařit žábu v tragikomické roli smolařky Blaženy: „Tu roli si užívám a strašně mě baví. Pro mě je profese na prvním místě, potřebuju mít pocit, že se realizuju, to přiznávám. Neříkám, že nemiluju své dítě, ale nikdy jsem se nechtěla úplně obětovat, nejsem ten typ.“

Stále touží po filmové roli: „Nechci zastírat, že bych si chtěla zahrát v nějakém úžasném filmu – co úžasném, klidně průměrném. Na druhou stranu jsou samozřejmě filmy, do kterých bych asi nešla. Ale nabídky prostě nejsou, tak to už v životě bývá.“

Jsem introvert, skeptik a pesimista

„Povahou herečka nejsem – jsem introvert, skeptik a pesimista. Jen ve společnosti blízkých lidí se otevřu, jinak jsem odměřená. Ale na jevišti si to užívám, to miluju! Miluju dramatický postavy, tam mě baví nitro, v civilním životě to nesnáším.“

A jak se po náročné roli přepíná zpátky do civilního života? „Když odehrajete emocionální představení,“ vysvětluje Bára, „ tak mozek nepozná, že je to jen hra, on to bere vážně. Když se na jevišti hádáte nebo umíráte, tak mozek má pocit, že to je pravda. A vy ho pak musíte zklidnit a na to je nejlepší víno.“ Proto prý pak herci chodí do klubu, nemůžou hned po emocemi nabitém představení sednout do auta a odjet domů. To by pak nemuselo dobře dopadnout.


Spustit audio